Eliška Krásnohorská se narodila 18. listopadu 1847 v Praze. Její otec brzy zemřel, matka však dokázala svým osmi dětem zajistit postačující životní podmínky i vzdělání. Eliška navštěvovala soukromou školu a své znalosti ještě rozšiřovala samostudiem.

Již ve svých devatenácti letech Krásnohorská napsala první libreto a to k opeře Karla Bendla Lejla (1866). O tři roky později s Bendlem spolupracovala znovu, tentokrát na opeře Břetislav (1869).

V 70. letech už byla Krásnohorská stálicí české literární scény. Vydala básnické sbírky Z máje žití (1871) a Ze Šumavy (1873), které byly silně poplatné době a časem ztratily svou působivost, a popularitu získala také jako redaktorka Ženských listů. Z této doby rovněž pocházejí její nejznámější libreta, která svou hudbou proslavil Bedřich Smetana. Jedná se o opery Viola (1871), Hubička (1875), Tajemství (1877) a Čertova stěna (1879). Vedle literární tvorby se Krásnohorská také věnovala otázce ženské emancipace, byla starostkou Ženského výrobního spolku českého a v roce 1881 napsala přelomovou úvahu Ženská otázka česká, v níž se jako jedna z prvních věnovala problematice společenského postavení ženy.

I v dalším desetiletí pokračovala Krásnohorská ve své básnické tvorbě, vydala sbírky Vlny v proudu (1885), Letorosty (1887), Šumavský Robinson (1887) a Bajky velkých (1889). Z prozaické tvorby za pozornost stojí její dívčí román Svéhlavička (1887), na nějž později navázaly knihy Svéhlavička nevěstou (1900), Svéhlavička ženuškou (1900) a Svéhlavička babičkou (1907). V této době také vrcholila její literárně-kritická činnost. Krásnohorská se jakožto představitelka národně orientovaného hnutí ruchovců stavěla proti snaze napodobovat zahraniční vzory, a v jejích textech lze proto najít četné výtky na adresu autorů okolo časopisu Lumír, například Jaroslava Vrchlického. Přestože poukazovala na důležitost zachování svébytného charakteru české tvorby, nesnažila se Krásnohorská českou literaturu od zahraniční izolovat. O tom svědčí i její překlad Childe-Haroldovy pouti (1890) nebo některých Puškinových děl.

Aktivita Krásnohorské v ženském hnutí vyvrcholila v roce 1890, kdy bylo založeno dívčí gymnázium Minerva, které bylo první svého druhu ve střední Evropě. Dívkám se tak otevřela možnost získat širší vzdělání a studovat na univerzitě.

Na sklonku svého života se Krásnohorská věnovala sepisování pamětí nazvaných Co přinesla léta (1926), v nichž zachycuje především českou kulturu druhé poloviny 20. století. 26. listopadu 1926  jedna z nejvýraznějších žen své doby zemřela. Pohřbena je na pražských Olšanech.

Zdroje: spisovatele.cz, svet-literatury.wz.cz
Foto: wikipedia.org, autor: Jan Vilímek, Wikipedia