Co zvláštního je na ostrově Öland , že vás tak inspiruje ke psaní?

Pokud by byl ostrov Öland člověkem, pak určitě s rozdvojenou osobností. Pro nás Švédy je ostrov známý jako nesmírně oblíbené letní prázdninová destinace. Více než 200 000 turistů ho navštíví jenom během července a švédská královská rodina má na západním pobřeží letní sídlo.

Ale po zbytek roku zde žije jenom minimum lidí a zvlášť sever, kde zůstávám já, je mnoho vesnic naprosto opuštěných po zbytek roku. Tyto kontrasty mne neustále fascinují a v mých románech tak trochu spekuluji o zlověstných a hrůzu nahánějících věcech, které se mohou během zimní izolace odehrát…

Děláte si velký průzkum pro své knihy, jak moc jsou založené na realitě a kolik zbývá pro fikci?
Öland je skutečný, rodina mojí matky pochází z tohoto ostrova a já zde trávím každé léto už od svého narození. Potkal jsem zde mnoho lidí majících podobné tváře a povahy jako ty v mých knihách. Tahle osobní zkušenost je jedním ze způsobů jakéhosi průzkumu. Ale také samozřejmě rád čtu všechny možné knihy čerpajících ze skutečnosti a denní tisk, mluvím s policejními detektivy, kriminálními vyšetřovateli a lékaři, abych měl ty správná a reálná fakta. Psát román je něco jako tvořit mozaiku – sběrem mnoha reálných kousků a dáváním dohromady.

Vždy jste rád psal?

Ano! Vždy jsem byl denní snílek. Moje matka říkala, že jsem jí vyprávěl dobrodružné příběhy v kuchyni dlouho před tím, než jsem je začal psát. Bylo mi tak 4-5 let. A tak si sním své příběhy  během dne – o postavách a místech v mých románech – ještě před tím, než je začnu psát.

Co vás přimělo k tomu, abyste se přesunul od žurnalismu k psaní jisté fikce?

Musím to trochu upřesnit. Psal jsem fikce ještě před tím, než jsem se stal novinářem. Publikoval jsem krátké příběhy ve švédských denících a časopisech 25 let. Ale měli bohužel velmi málo čtenářů. Až když jsem začal psát romány, objevilo mne velké množství lidí.

Jak byste přiblížil svoje knihy těm, kteří už měli to potěšení je číst?

Je to tak trochu kombinace temných kriminálních příběhů, skandinávského folkloru a duchařských historek. Nejsou ani hororem, ani fantasy. Opravdu – to supernaturální většinou zůstane v pozadí a nechá na zodpovědnosti čtenářů se rozhodnout, zda tam jsou opravdu takové věci jako třeba zlé předtuchy či duchové. Sám si nejsem jistý!

Je některé z vašich postav skutečná?

V mých příbězích figuruje starý muž Gerlof, který byl námořním kapitánem, ale nyní je v penzi. Jeho postava je inspirovaná mým dědečkem Ellertem Gerlofssonem, který se plavil na své vlastní lodi Baltickým mořem po třicet let a vyprávěl mi mnoho skvělých historek. Ale Ellert zemřel, když jsem byl mladý a tak si říkám, že když o něm budu psát, trochu si ho připomenu a vrátím zpět.

Získal jste skutečně prestižní ceny za vaší literární tvorbu. Jak se cítíte jako jejich nositel?
Naplňuje mne to potěšením. Předávání cen ve Švédsku, Islandu a Londýně bylo pro mne velkou zábavou a je opravdu příjemné slyšet milá slova od poroty. Ale ocenění není něco, na co by měl člověk myslet, když píše román. Je to jen skvělý bonus.

Žil jste vždy ve Švédsku?

Ne, dva roky jsem žil jako student v Michiganu a Vermontu ve Spojených státech. Klima je tam hodně podobné tomu švédskému. Poslední rok jsem strávil dva měsíce ve Francii, kde je poněkud tepleji.

Jací jsou vaši oblíbení spisovatelé?

Je jich mnoho. Jedním z „něj“ je Peter Straub, který je myslím známý díky tomu, že napsal dva romány spolu se Stephenem Kingem. Ale napsal ještě několik dalších zvláštních a překrásných románů sám. Také mám rád spisovatele kriminálek, kteří dokážou krásně vykreslit postavy jako např. Karin Fossum, Dennis Lehane and Ruth Rendell.

A o čem je aktuální novinka Zkamenělá krev, která právě vychází u nás v Čechách?

Je to můj třetí román ze čtyř z ostrovní série.  Odehrává se samozřejmě na ostrově Öland na jaře, když roztává sníh, začíná svítit slunce a všichni ptáci přilétají zpět z Afriky do Švédska. Jsou však také špatní lidé s temným tajemstvím, kteří se na ostrov vrací také….

Co straší vás?

Staré, temné domy na venkově a myšlenka, že bych v nich měl přespat. To bych nikdy neudělal, přinejmenším bych nesměl být sám!

Fotografie autora: http://en.wikipedia.org/wiki/Johan_Theorin