Povoláním žurnalista žije ve švédském Göteborgu, po rozchodu se ženou vychovával sám dceru.

Johan Theorin (1963 Göteborg) zahájil svou literární dráhu psaním povídek pro různé časopisy a antologie. První román Skumtimmen (česky Mlhy Ölandu, MOBA – listopad 2011) mu vyšel až na jaře roku 2007 a stal se okamžitě bestsellerem. Dosud byl přeložen do 16 jazyků, vydán ve dvaceti zemích, včetně Německa, USA, Brazílie, Thajska či Slovenska, v roce 2007 získal cenu Švédské akademie autorů detektivní literatury za nejlepší detektivní příběh roku.
Na tuto první část zamýšlené volné tetralogie navázal v roce 2008 románem Nattfåk (Smršť, Moba červen 2012), který se rovněž dočkal mnoha ocenění. Mimo jiné byl vyhlášen nejlepším švédským krimi románem roku 2008, v roce 2009 obdržel Glass Key Award a v roce 2010 CWA International Dagger. Třetí díl série vyšel v roce 2010 pod názvem Blodläge (vychází nyní pod názvem Zkamenělá krev), v současnosti autor pracuje na závěrečné části řady.

Mlhy Ölandu i následující Smršť byly vyznamenány cenou britské Crime Writers’ Assotiation.

Aby měl na své psaní klid, pronajímá si Johan Theorin malý pokoj uprostřed göteborgského starého města. Nepřikládá žádný význam symbolům společenské úrovně, nepotřebuje honosnou pracovnu. „Je mi jedno, kde píši, příběhy jsou v mé hlavě. Když chci na Öland, zavřu oči a jsem tam“, říká. „Je ale dobré mít malý odstup, jinak je to jako v lese – každý nápad je strom, ale nikde není poznat cesta.“ Do svého útočiště vchází pětkrát týdně a od 10 do 18 hodin píše. Když to jde dobře, tak až 5 stran denně, když ne, tak také jen dvě. Jak však prohlašuje, čekat na inspiraci není k ničemu, je nutné jednoduše si sednout a psát. Na jeho psacím stole leží vedle notebooku černý notes, plný poznámek. Zde je všechno: nastíněný konec posledního dílu jeho románové tetralogie, charaktery, všechno, co ho napadne. Sám o tom říká: „Kolikrát se v noci probudím a musím si hned zapsat, co mě právě napadlo. Proto leží notes vedle mé postele.“ Nemá internet, nic, co by ho odvádělo od psaní. Zajímavé je, že v jeho románech nevystupuje žádný policejní vyšetřovatel. Zdůvodňuje to tím, že se nechce omezovat nějakou příliš silnou osobností. Místo něj se objevuje postava Gerloffa, jakéhosi tichého pozorovatele, který se vždy vynoří v pravou chvíli. Snahu nenechat se příliš ovlivnit uplatnil i na geografické reálie, takže všechna místa na Ölandu přejmenoval. Může tak volněji vyprávět. Rád se však zasní, což mu pomáhá při psaní jeho příběhů, je to pramen jeho kreativity. Charaktery jeho postav nejsou na začátku pevně dány, protože by to prý bylo nudné. Vyvíjejí se a on s nimi. Charaktery podle něj musejí růst s příběhem. I když se Johan Theorin stal slavným spisovatelem, zůstal skromným člověkem, který při setkání se svými obdivovateli působí neuvěřitelně plaše a bezmocně. Je to klidný, sousedský člověk. Možná je to v tom, že je, stejně jako mnozí v jeho rodině, rybářem. Používá pouze jinou síť – síť z příběhů, která místo ryb chytá stále více lidí.

 Ostrov Öland
Tento malý ostrůvek působí svými větrnými mlýny a vápencovou planinou, jako by byl z jiného světa nebo aspoň jiných časů. Důvodem k návštěvě Ölandu bývá nejčastěji fascinující krajina a nádherné slunné pláže.
Ostrov je nejoblíbenějším prázdninovým letoviskem Švédů, a to dokonce i královské rodiny. Öland je dlouhý 137 kilometrů a široký 16 kilometrů, a je tak nejmenší švédskou provincií. Jeho hlavním městem je samostatný malý ostrůvek Borgholm.

Fotografie autora: http://en.wikipedia.org/wiki/Johan_Theorin