Kdo byl jejich autorem? Spisovatel, dramatik a novinář Jan Drda (4.4.1915 – 28.11.1970), od jehož úmrtí uběhne v letošním roce již 42 let. To, že se stal rozporuplnou osobností naší literatury, jistě zavinily okolnosti, které nepříznivě zasáhly do jeho dětství, i náročná historická epocha, v níž žil.

Narodil se v chudé, dělnické rodině v Příbrami a již v šesti letech přišel o maminku, která zemřela při porodu. Otec začal pít a děti opustil. O malého Jana tak pečovali prarodiče. Navzdory dědečkovu přání, aby se vyučil klempířem, absolvoval gymnázium, kde působil již od roku 1932 ve studentském časopise. To ho jistě vedlo k dalším studiím na FF UK v Praze v oboru srovnávací dějiny literatur a klasická filologie (1934-38), tato však nedokončil.

Od roku 1937 působil jako kulturní redaktor v Lidových novinách a v roce 1938, v pouhých pětadvaceti letech, vydal svoji románovou prvotinu – Městečko na dlani, podle něhož v roce 1942 režisér Václav Binovec natočil stejnojmenný film s Františkem Smolíkem v jedné z hlavních rolí. Román se odehrává v městečku Rukapáň (přejmenovaná rodná Příbram), kde jeho obyvatelé zažívají nevšední i obyčejná dobrodružství jednoho léta před 1. světovou válkou. Starosta má problémy se zálibou ve víně, místní horník pytlačí, syn významného sedláka si chce vzít chudé děvče a místní blázen Janek Pudeš ukrývá tajemný životní příběh.

Roku 1945 vstoupil do KSČ, k níž inklinoval již delší dobu před tím, a v letech 1949-1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. Měl lví podíl na pronásledování nekomunistických autorů a stál za jejich vyloučením ze svazu spisovatelů. V roce 1968 se ale vyslovil proti vstupu vojsk na naše území – již dne 25. srpna 1968 v Rudém právu vyšel v souvislosti s příchodem sovětských vojáků Drdův článek s názvem „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“. Za svůj postoj byl vyhozen z funkce šéfredaktora týdeníku Svět práce a stáhl se do ústraní. Konec svého nedlouhého života prožil na zámku v Dobříši, kde 28. listopadu roku 1970 zemřel.

Z jeho díla stojí za vyzdvižení ještě sbírka povídek Němá barikáda z roku 1946, v níž zachytil různé válečné momenty v osudech obyčejných lidí. Z povídky Vyšší princip, věnované chvílím po atentátu na Reinharda Heydricha, pochází i ona nezapomenutelná věta: „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“

Vliv babiččiny výchovy, jejího vyprávění pohádek a báchorek, je zřejmý v knize České pohádky (1959), která vyšla s ilustracemi Josefa Lady. Projevil se i v dramatické tvorbě: Hrátky s čertem (1945), Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert (1956) či Dařbuján a Pandrhola (1959). Z jeho pohádek čerpají i náměty filmových scénářů až do dnešních dnů – například O princezně Jasněnce a létajícím ševci a Nejkrásnější hádanka.

Nebýt Drdova angažovaného postoje po roce 1948, jeho politizujícího vlivu na českou spisovatelskou scénu, jistě by jeho jméno ani v dnešní době neupadlo v zapomnění. Vždyť tu schopnost vytvořit i z prostých lidí velké hrdiny, vykarikovat každou postavu tak, aby byla srozumitelná širokým vrstvám čtenářů, nemá ani leckterý současný autor.

Zdroje: spisovatele.cz, libri.cz, cesky-jazyk.cz