Jenže doba jde dál a s ní se mění i vnímání pražského lidu k nim. Vodník na Kampě dnes už asi nikoho nevyleká. I pro autora knihy Nová pražská strašidla Jana Nejedlého nastala obrovská změna. A to již v dětství. Jak uvádí, neměl strach z polednice či bezhlavého rytíře. Noční můry převzal promítač, který v kině ubodal nůžkami malého chlapce nebo řidička, jež vjela náklaďákem na refýž plnou lidí. Srovnávat s minulostí ale musel. Spousta legend si je podobná, byť jsou pojaty novodobě. Ohnivého muže pro něj například představoval chlapec, jež se upálil na Václavském náměstí. Jaká další „překvapení“ očima autora na obyvatele a návštěvníky stověžaté Matky měst čekají, mají čtenáři nyní možnost přečíst si v útlé knížce, již letos vydalo nakladatelství Argo.

Autor seznamuje čtenáře většinou se skutečnými strašáky současnosti, kterých tu lze napočítat sto. Ty se ovšem „nenarodily“ až v jednadvacátém století. Většina z nich v sobě skrývá temný stín komunistické minulosti, které se Jan Nejedlý věnuje docela obšírně. Za „strašidla“ považuje vlastně vše, co tento režim vytvořil, a to včetně chování a jednání lidí, již v této době žili.

Možná by se kniha mohla tvářit jako sbírka novodobých pražských legend a pověstí. Jenže podle mě to tak není, především pro surovost, se kterou jsou příběhy ve většině vyprávěny. Sice ne úplně všechny, ale převažují ty, ze kterých nejde ani tak hrůza, již lze popsat slovy jako strach z oblud a strašidel. Je to až příliš krvavý a nechutný popis, snad bych jej přirovnala k hororovým snímkům.

Příběhy nejsou nijak obšírné, většinou jde o kratší povídky, které líčí nějakou skutečnost, jež se v Praze odehrála. Co mě zaujalo mnohem více než samotná “krvavá řežba“, byla fakta a souvislosti, která autor zmiňuje vždy v úvodu jednotlivých kapitol. Čtenář tímto gestem automaticky vpluje do nějakého časového období, do historického děje, a pak se již jen nechává unášet po proudu, aby si vyslechl zmínky o řádění strašidla.

Některé příběhy na mě působily jako holý nesmysl již od prvních řádek. Jiné naopak vedly k zamyšlení a musím říci, že právě ty, kterým dal autor více citu a zamyslel se nad myšlenkovými pochody obětí, resp. strašidel, mě zaujaly nejvíce a měly daleko zajímavější podtext než ty, ve kterých „tekla krev proudem“. Budete tak mít možnost nahlédnout do mysli dívky, která se cítí neskutečně tlustá, byť tomu je právě naopak, a co se s ní stane. Stejně tak zaujme vyprávění o spartakiádním vrahu z osmdesátých let. Autor dal v tomto případě příběhu větší prostor, aby vcelku dokonale vykreslil tehdejší situaci kolem něj. Velmi humorně zaujal závěrečný postoj, týkající se nejen postavy tohoto zločince, ale i některých dalších známých osobností. Musím dodat, že černý humor je autorovým druhým já. Vsuvky naplněné legrací mají skutečně za cíl vykouzlit čtenáři úsměv na rtech. Protože představa toho, jak dlouhá by byla stránka s černou kronikou, kdybychom ji měli naplnit příběhy obsaženými v této knize, by vedla, přiznejme si po pravdě, k ještě většímu smutku, než který panuje v mnoha domácnostech nyní, třeba ze současné politické situace. A já myslím, že autor svými příběhy právě na toto myslel, proto se také věnuje i strašákům, které vycházejí i z nelehké životní situace lidí. Nová pražská strašidla tak nejsou jen pouhou knihou k zasmání, nýbrž mají ještě jeden, daleko hlubší cíl a nutno dodat, že mnohem důležitější. Zamyslet se nad sebou samým, nad tím, jak žijeme a zda je to ten správný krok, který chceme třeba zrovna nyní učinit…

I když bych měla určité výhrady ke zpracování některých povídek, jež mi nepřišly nijak zajímavé, přestože jsem se snažila v nich nějaký smysl nalézt (naštěstí jich bylo jen nepatrně), dávám knize sedm hvězdiček z deseti a doporučuji ji k přečtení všem, kteří hledají něco zajímavého pro dlouhé zimní večery, a nebude jim vadit trocha nechutností, které autor dokázal docela dobře popsat slovy tak, že si opravdu budete chvílemi připadat, že stojíte vedle nějakého strašidla…

Související knihy

Nejedlý, Jan

Argo, 2012