Daniel Defoe – člověk, který dal světu příběh nejslavnějšího námořníka

defoe
Když začal Daniel Defoe psát knihu o Robinsonu Crusoe, bylo mu šedesát let. Stvořil tak jeden z prvních románů, ve kterém jsou realistické prvky. Letos  je to 280 let od doby, kdy tento významný, ve své době ale neuznávaný autor, opustil svět.

Za svůj prostý původ se anglický novinář a spisovatel Daniel Defoe styděl natolik, že si brzy změnil své příjmení. Původně se jmenoval Daniel Foe, narodil se okolo roku 1660 do rodiny londýnského obchodníka se svíčkami Jamese Foa a jeho ženy Alice. Jméno tohoto autora není ale nikde zapsáno, takže se můžeme setkat i s jiným udávaným rokem narození. Matka mu zemřela, když se ocitl na prahu dospívání. Vzhledem k tomu, že se chtěl odlišit, začal si ke konci sedmnáctého století přidávat ke svému příjmení předponu „De“, která zněla tak, aby se lidé domnívali, že pochází s vyšších kruhů společnosti.

Působil i jako obchodník, pomohl mu v jeho podnikání i sňatek s dcerou obchodníka Mary Tuffleyovou a mohl tak navázat ještě více obchodních styků. Jenže poté, co jeho loď ztroskotala, ocitl se Defoe v úpadku s velkými dluhy. Ty se mu ale podařilo rychle splácet, protože měl evidentně podnikavého ducha a začal řídit další obchody.

Jeho život je protkaný i bouřlivými obdobími. Byl například odsouzený i na pranýř, protože sepsal pamflet ironicky zaměřený na anglikánskou církev a puritány, ocitl se ve vězení i za veřejné pobuřování. Stává se ale tajným agentem státní služby, podílel se tak i na sjednocení parlamentů Anglie a Skotska.

 

Svá neslavnější díla píše až ke konci života.
Robinson Crusoe, nejznámější z nich je silným románem o člověku odříznutém od veškeré civilizace. Napsal ho s inspirací podle skutečného příběhu námořníka Selkirka. Celá kniha zobrazuje Robinsona jako člověka velice ekonomicky smýšlejícího, praktického a schopného, který se poučí ze svých chyb. I když například uvádí, jak má svého jediného „přítele“ na ostrově – Pátka, rád, neváhá ho prodat. Defoe se snažil s pomocí tohoto románu zobrazit realitu tehdejší doby, bez předsudků a idealismu, ale nebyl většinou pochopen a lidi spíše odrazoval.

Příběh byl zpracován i pro dětskou literaturu a také několikrát překládán.

 

Jeho dalším známým románem je Moll Flandersová, která představuje ženu, jejíž hlavním zájmem je jen ona sama a její hmotný prospěch. Začíná nejprve jako zlodějka, pak se orientuje na uzavírání výhodných manželství. Defoe na ní ukazuje, jaká byla tehdejší společnost v reálu, a podává informace, které mnohdy někteří využívali.

 

Jeho prvním dílem byla Esej o projektech z roku 1697, ve které se zamýšlí například nad reformami ve vzdělávacím systému, jež by mělo být i pro dívky, nebo nad pojištěním lidí v neschopnosti pracovat.

Mezi jeho další díla patří například Deník morového roku z roku 1722 – jakási kronika moru, který postihl Londýn, Roxana z roku 1724 – román, ve kterém Defoe popisuje ženu, která nemá na obživu sebe a svých dětí a nechává se vydržovat. Ukazuje na fakt, jak člověka dokážou ovlivnit peníze a blahobyt.

 

Dílo Daniela Defoa nemělo v jeho světě příliš pochopení. Román jako jeden z literárních útvarů byl ceněn až později.

 

Daniel Defoe zemřel 24. dubna 1731.

 

Ukázka z knihy – Robinson Crusoe, nakladatelství Albatros v roce 1983

V příštích dnech dopravoval Robinson ve svém člunu desky a trámce ze zátoky Ztroskotání ke svému obydlí. Hodí se velmi dobře při stavbě domku. Když byl s prací hotov, vyšel hned na lov, aby vyzkoušel pušku. Blízko Banánové zátoky se mu podařilo zastřelit kozla.
Druhého dne upekl chléb z pšeničné mouky. Poprvé po mnoha letech jedl skutečný pšeničný chléb. Pro pečení chleba postavil Robinson vedle ohniště malou pekárničku. Aby pekárnička měla dobrý tah, proboural při zemi do boku komína otvor. V jeskyni postavil postel nedřevěných sloupcích a při stěnách zřídil velké police pro kuchyňské nádobí. Během měsíce přetvořil jeskyni v útulný příbytek. Zvětšil stůl a vyrobil i dvě jednoduché židle. Z trámců, které dovezl z vraku, sroubil veřeje, obezdil je cihlami až do výše půltřetího metru. Otvorem nade dveřmi vnikalo do jeskyně stále ještě dosti světla. Ve dne nechával dveře otevřeny. Za hradbou keřů před jeskyní postavil z cihel a kamení metr vysokou zeď. Nedaleko stáje vykopal na dva metry hlubokou studnu a celou ji vyzdil cihlami. Za doby dešťů se naplnila vodou a tak získal zásoby pro kozy i na vaření na dlouhý čas. V kamenné ohradě kolem jeskyně udělal tři vchody. Jeden přímo před jeskyní, do něho se vcházelo úzkou stezkou, prosekanou v keřích. Druhý vchod byl na severní straně a jím se dalo vycházet přímo k moři k slunečním hodinám. Třetí vchod byl na jihu do údolí Malého potoka.
Kozí stádo se zatím rozmnožilo trojnásobně. Mladé kozy a kůzlata převedl Robinson do ohrady a ve stáji u jeskyně ponechal jen čtyři staré dobré dojnice.
Pomocí nástrojů zdokonalil teď i svůj člun. Vydlabal větší prostor uvnitř člunu a v jeho středu vztyčil stěžeň z bambusové tyče. Ze čtyř prostěradel sešil velkou plachtu a připevnil ji na stěžeň.

Doporučení:
Share

Napsat komentář