František Halas se narodil 3. října 1901 v Brně. Matku ztratil, když mu bylo osm let, s otcem, významným dělnickým funkcionářem, se poté přestěhovali do Svitávky. Na studia se však František vrátil do Brna, kde se vyučil knihkupcem a začal pracovat jako příručí v knihkupectví. Zároveň se po boku svého otce angažoval v dělnickém hnutí, za což byl v roce 1921 krátce vězněn. Během 20. let pracoval jako úředník v pojišťovně a absolvoval dvouletou vojenskou službu. V roce 1926 získal práci v nakladatelství Orbis v Praze.

Již v následujícím roce vyšla jeho první, poetisticky laděná sbírka Sépie (1927). Halas v ní následoval tendence uměleckého sdružení Devětsil, jehož brněnské odnože byl sám členem, zároveň však v jeho básních prosvítá zklamání a skepse.

Sbírka Kohout plaší smrt (1930) se nese již zcela v duchu tragického životního postoje, pochybností, nejistoty a trápení. Halas zde rovněž představuje svůj typický nemelodický, jakoby zadrhávající se verš plný archaismů a novotvarů, který stál zcela proti libozvučnému a plynulému verši poetistickému a který se stal terčem kritiky právě ze strany poetistů, především Vítězslava Nezvala.

V průběhu 30. let Halas napsal ještě několik básnických skladeb, mezi nimi například Tvář (1930), Hořec (1934) nebo Staré ženy (1935). Nový impuls jeho tvorba dostala na sklonku desetiletí, kdy básník cítil potřebu reagovat na politické události. Vznikla tak sbírka Torzo naděje (1938), která bouřlivě odsoudila Mnichovskou dohodu a obvinila Velkou Británii a Francii ze zrady. Prostředkem, jak oslovit čtenáře a probudit v něm národní cítění, se Halasovi staly odkazy na českou historii a literaturu, ve známé básni Praze se například odvolává na svatováclavský chorál. Podobný postup uplatňuje i ve sbírce Naše paní Božena Němcová (1940), která je opět oslavou národa, jeho historie a kultury. Na válku se ohlíží i ve sbírce V řadě (1948), jež je souborem jeho válečné i poválečné poezie.

Po osvobození se Halas stal předsedou Syndikátu českých spisovatelů, poslancem za KSČ a ředitelem edice První knížky, v níž vycházela díla začínajících autorů. Brzy však přišla deziluze a rozčarování z komunistického režimu, které se projevilo ve sbírce A co? (vydáno 1957), kterou Halas nedokončil. Zemřel na selhání srdce 27. října 1949. V 50. letech patřil k zakázaným autorům a některá jeho díla vyšla až v roce 1968, kdy kritické vydání připravili jeho syn František Xaver, literární historik Jiří Brabec a básník Ludvík Kundera. V dnešní době je František Halas považován za jednoho z čelních představitelů české meziválečné a válečné poezie.

Zdroje: www.slovnikceskeliteratury.cz, www.spisovatele.cz
Foto: wikipedia.org, autor: Pan Hyde, Wikipedia