Jindřich Šimon Baar se narodil 7. února 1869 v chodském Klenčí pod Čerchovem. Vystudoval gymnázium v Domažlicích a poté zamířil na pražskou Univerzitu Karlovu. Původně chtěl studovat filozofii, vzhledem k problematické finanční situaci svých rodičů se však nakonec rozhodl pro teologickou fakultu. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze a získal tak příjem potřebný k finančnímu zajištění rodiny, ale také vyšší společenské postavení. Působil na mnoha místech v Čechách, nejprve jako kaplan a později i jako farář.

V 90. letech 19. století se stal součástí hnutí Katolické moderny, uskupení, které se snažilo spojovat křesťanskou tematiku s novými literárními směry a vytvářet tak duchovně zaměřená díla, která nebudou zaostávat za vývojem evropské tvorby. Vedle modernizace nábožensky orientované literatury se Baar zasazoval také o reformu církevních řádů. Snaha o nápravu nešvarů církve a vylepšení poměrů v ní se promítla i do jeho prvních próz Cestou křížovou (1900), Farská panička (1906) a Farské historky (1908).

Druhým tématem, které mělo pro Baara po celou dobu jeho tvorby velký význam, byl život venkovských lidí, jejich přesvědčení a hodnoty. Není proto divu, že často bývá řazen po bok Karla Václava Raise a Josefa Holečka, tedy mezi představitele venkovského realismu. Jedním z nejranějších děl, v nichž Baar líčí venkovský život se všemi jeho strastmi, je povídka Pro kravičku (1905), která popisuje tvrdou práci mladých manželů, jejichž snem je pořídit si krávu a jejich následné zklamání, když vytoužené zvíře zakrátko zemře. Na venkov situoval i svůj román Jan Cimbura (1908), který je idealizovaným obrazem dokonalého sedláka, jenž oplývá jak silou, tak moudrostí.

Po vzniku Československé republiky se Baar znovu pokusil prosadit reformy katolické církve, narazil však na prudký odpor. Zklamání a znechucení, které v něm postoje vysokých církevních činitelů vyvolaly, Baara nakonec dohnaly až k tomu, že se v roce 1919 nechal penzionovat. Od té doby žil opět v rodném Klenčí, kde se dál věnoval literární tvorbě.

Ta zanedlouho dosáhla svého vrcholu, když Baar napsal své tři pravděpodobně nejvýznamnější romány – Paní komisarka (1923), Osmačtyřicátníci (1924) a Lůsy (1925), které bývají souhrnně označovány jako Chodská trilogie a jsou jakousi kronikou jeho milovaného Chodska. Původně však prý měl vzniknout ještě jeden díl tohoto románového cyklu, Baar jej však nemohl dokončit. 24. října 1925 zemřel a byl pochován v rodinném hrobě. Především na venkově jeho díla patřila a stále patří mezi nejoblíbenější a nejčtenější z české literatury, mezi mladšími čtenáři z větších měst však Baar svou popularitu postupně ztrácí, pravděpodobně pro poklidnost svých děl a časté popisy.

Zdroje: katyd.cz, libri.cz, spisovatele.cz

Foto: wikipedia.org, autor: neznámý, Wikipedia