Problematika Alzheimerovy choroby je velmi komplikovaná z hlediska pochopení ze strany dospělých, natožpak dětí, jejichž svět si nechce připouštět nějaké nepříjemnosti. A nemoc jich přináší do rodiny nespočet. Naše známá spisovatelka knih pro děti, Ivona Březinová, byla požádána, aby jednu takovou, která se tohoto citlivého tématu bude dotýkat, napsala pro ty nejmenší. Odborným poradcem jí byl psychiatr MUDr. Petr Žižkovský, který se specializuje na léčbu stařeckých demencí. Sepsání příběhu předcházelo dlouhé studium nemoci, nakonec vznikl titul Lentilka pro dědu Edu, který v tomto roce vyšel v opakovaném vydání v nakladatelství Albatros.

Knížka vypráví příběh malého Honzíka a jeho pradědečka Edy. Chlapec žije s rodiči, kteří mají hodně zatěžující práci, a tak Honzík tráví většinu času s dědou. Maminka sice pracuje doma, ale musí se své práci věnovat naplno, takže si Honzík a děda musejí vymýšlet aktivity pro celý den. Jenže děda Eda trpí Alzheimerovou chorobou, což zpočátku nikdo z nich netuší a domnívají se, že má jen „obyčejnou“ sklerózu. Pak ale přijdou situace, kdy děda zapomene Honzíka v obchodě, málem zapálí byt, sousedům si stěžuje, že mu nedají Honzíkovi rodiče najíst, tatínkovi zničí drahocenné poštovní sběratelské známky apod. Po vyšetření lékařem je stanovena diagnóza této zákeřné nemoci a celá rodina se musí přizpůsobovat dědečkovu jednání, které je velice nevyzpytatelné.

Autorka se především zaměřuje na pocity Honzíka, které prožívá při dědečkově „zajímavém“ jednání. Ukazuje, jak vnímají tuto problematiku malé děti předškolního věku. Ty samozřejmě nedokážou pochopit najednou, co z choroby vyplývá, a stejně jako Honzík se sice v jednu chvíli baví nad tím, jak dědeček „řádí“, v další jsou zklamaní z pocitu, že je nemá senior rád, když je zapomene v obchodě.

Ivona Březinová v této útlé, ale velmi významné knížce, rozvíjí nelehké téma, které mnohdy pořádně neznají ani dospělí. Nebojí se ukázat pravou stránku věci, nic nezkresluje, nezlehčuje, ani si nevymýšlí. Dětem ukazuje přesně takové chování, se kterým se mohou v případě této nemoci setkat u svých dědečků či babiček. A protože se nejedná o nijak výjimečnou chorobu, potkat se s ní může prakticky kdokoliv. Tím se mi zdá tento titul výjimečný, a především velmi důležitý v celé té dlouhé řadě publikací pro děti. Děti by měly pochopit, že svět není nakreslený jen v růžových barvách, plný legrace a smíchu, ale že skrývá i řadu nepříjemných situací, nemocí, které si nikdo z nás nevybírá. A že odsouzení a stranění se starého člověka v tomto případě nevede k ničemu dobrému. Je nutné tento fakt přijmout a snažit se sžít se s ním. Dětská přítomnost je pro seniora, i když to na první pohled nevypadá, velmi důležitá, stejně jako pro nás. Jsou to přeci lidé, kteří se účastní výchovy, patří k dětem jako jejich rodiče.

V knížce Honzík i děda Eda prožijí z dětského hlediska skutečně neuvěřitelné příhody, které ovšem z hlediska této nemoci zase tak zvláštní nejsou. Jen děti je tak mohou vnímat. Jsou velmi čtivé, nejedná se o žádné odborné vyprávění. Naopak. Autorka podala problematiku formou svižně vyprávěného příběhu doplněného tím, jak celé situace zde popisované vnímá malé dítě, jež se nijak nevymyká jeho vrstevníkům. Nejde o jednotlivé příběhy, které by na sebe nijak nenavazovaly. Ivona Březinová sleduje postupně život jedné obyčejné rodiny, popisuje důsledky chování člověka postiženého Alzheimerovou chorobou, který ze svých činů nemůže být nijak obviňován. Tím, jak ukazuje na jeho život, je kniha vhodná nejen pro malé děti, které tak mají jedinečnou možnost se s touto nemocí seznámit tak, aby ji alespoň částečně pochopily. Doporučila bych ji samozřejmě i rodičům, kteří se z ní dozvědí rovněž mnoho cenného, především pak důležitých praktických věcí. Protože předpokládám, že knihu budou číst maminky či tatínkové svým ratolestem, zcela splní svůj úkol. Tedy seznámit děti s Alzheimerovou nemocí formou přiměřenou jejich věku a rodičům ukázat možnosti jak vysvětlit chování postižených lidí i pocity těch nejmenších.

Knížka je velmi hezky doplněna ilustracemi Evy Mastníkové, které výrazně doplňují text a názorně tak dětem ukazují nejrůznější situace, o kterých je v textu řeč. Nechybí jim emoce, což v knihách pro děti velmi oceňuji.

Věnovat se literárně problematice nemocí je těžké a jen málokterý autor si na podobná témata troufne. Ivoně Březinové se podařilo napsat skvělou knížku, kterou bych rozhodně doporučila všem rodičům, již mají doma malé děti. A nemusejí mít v rodině někoho Alzheimerovou chorobou postiženého. Takového člověka může dítě potkat i někde venku či na návštěvě u kamarádů. Vědět, co se za trochu složitým názvem skrývá, není rozhodně od věci. Naopak tím dítě získá všeobecný přehled a naučí se již od útlého věku chápat chování lidí, kteří se dostali do situací, které by si sami nikdy nevybrali…

Související knihy

Březinová, Ivona

Albatros, 2012