S ní totiž často zápasí rodiče postižených dětí. Různé diagnózy, jako chapadla obkličují jejich ratolest a  dospělým nezbývá než se s nimi vyrovnat a  čelit jim. O tom, jaké to je, píše ve své knize Maminko, nezpívej Jana Makovcová. Nejde o žádnou spisovatelku, Jana je jen obyčejnou maminkou dvou neobyčejných kluků a ve chvíli, kdy cítila, že je toho na ni moc, si začala vést na internetu deník. Zapisovala s humorným nadhledem své každodenní zápasy i pokroky svých synů, až jednoho dne vyšla z těchto záznamů knížka. Vydalo ji nakladatelství Almi poprvé v roce 2009 a po rozebrání i druhého vydání vychází nyní v dotisku.

Tříletý Ríša, roční Jindřišek, maminka a tatínek jsou hlavními protagonisty celého vyprávění. Ríša má diagnózy jako DMO (dětská mozková obrna), autismus a epilepsie a podle toho, jak se vyvíjí, tak ani jeho mladší bráška není zcela v pořádku. Jednotlivé kapitoly líčí různé projevy zmíněných nemocí, reakce normálních, nic netušících lidí, i to, jak těžké je to vše unést jako rodič. Pokroky, které člověk u zdravého dítěte ani nijak nevnímá, zde mají velikou hodnotu a přináší naději a radost. Bohužel u těchto diagnóz často dochází i k regresím, dítě naučené zapomíná a všichni jsou znovu na začátku. Jde opravdu o nekonečný souboj. Na jedné straně touha postavit do života samostatného a soběstačného člověka, na straně druhé zákeřnost nemocí a nečekané proměny klinického obrazu. Do toho maminka neustále slyší, že má mateřskou „dovolenou“, měla by být tedy odpočatá, ale ve skutečnosti je opak pravdou.

Ať už máte doma dítě zdravé nebo postižené, určité scény zaznamenané v knize Maminko, nezpívej, vám budou blízké. Ono totiž každé z nich potřebuje vaši lásku, trpělivost a nezřídka vás i dovede pozlobit. A rovněž o tom tento soubor krátkých textů je. Zachycuje každodenní rituály, pocity a nálady. Popisuje zápas s byrokratickými nařízeními v nemocnici i s projevy postižení v obyčejných dnech.

Autorka není spisovatelkou, a ani si na ni nehraje, jen vtipně líčí neveselé věci. Vylévá ze sebe svou beznaděj a sebelítost, aby zase našla novou odvahu jít dál a s úsměvem řešit vše, co ji čeká. Dokáže se na sebe podívat jinýma očima a smát se i sama sobě.

Proto vám bude její vyprávění blízké, právě pro tu nadsázku a nadhled, který je cítit z každého řádku. Nepřijde vám jí líto, ale naučíte se jí rozumět a cítit s ní. A to je určitě dobře.

Související knihy

Jana Makovcová

ALMI