Pokud byste čekali, že na vás ze stránek této nádherně barevně zpracované knížky vykoukne Anče, Kuba nebo Trautenberk, jste „bohužel“ na omylu. Knížka Marie Kubátové Krkonošské pohádky, kterou vydalo v loňském roce nakladatelství Fragment, vypráví příběhy, které na sebe nijak nenavazují a nemají ani společné hlavní hrdiny. Vlastně kromě spravedlivého Krakonoše, který těmto horám odedávna vládne.

Knížka je určena dětem od pěti let, písmenka jsou zde skutečně větší, aby se začínajícím čtenářům text dobře četl. I věty jsou kratší, nechybí spousta přímé řeči pro oživení. Pohádky v této knize ale nejsou jen pouhými smyšlenými příběhy bez toho, aby z nich vyzařoval nějaký cíl. Vládne v nich Krakonoš a už z toho se dá usuzovat, že se děti seznámí s nejrůznějšími lidskými charaktery a s tím samozřejmě pak i souvisejícím jednáním těchto osob. Většina je samozřejmě takového ražení, že se nelíbí pánu hor, a je třeba zasáhnout tak, aby vládl mír a klid pro všechny.

Nutno ovšem podotknout, že se nejedná ve všech případech o typicky „sladké“ pohádky, které jsou laděny do „růžové barvy“. Jsou tu takové, které mohou na první pohled působit velice drsně a stejně tak jsou i vyprávěny. Například o sedlákovi, který byl Krakonošem proměněn v rostlinu Devětsil. Jenže než se jí stal, přišel o ruce, nohy a nakonec i o celé tělo. Podobných, skutečně ne přívětivých pohádek je zde vícero. Marie Kubátová ale rozhodně neměla v úmyslu děti děsit. Jde jí o něco zcela jiného. Přiblížit malým čtenářům zlo i dobro a sílu přírody, která se k nám snaží chovat mile, kdežto my ji velmi často jen zneužíváme. Poukazuje na fakt, že člověk nedostane nic zadarmo. Za všechno se musí platit, stejně tak, jako se každý z nás musí snažit a ne jen nadávat. Možná by šel záměr autorky vyjádřit milejší formou, ale Marie Kubátová je prostě taková a nemyslím si, že by bylo velkou chybou takto děti poučit. Některé věci je možná nutné podat bez servítků a vlastně záleží i nás, rodičích, jakou formu pro ně zvolíme. Navíc v celé řadě těchto pohádek jsou použity základy tradičních povídaček z krkonošského prostředí, jež autorka zapracovala do příběhů pro děti. A ty se samozřejmě nevypráví ve „sladkém duchu“. Seznámit děti s vyprávěním jedné lokality rozhodně není od věci. Každý kraj má „svoje“ a poznat je, patří přece tak trochu do základů obecné vzdělanosti.

Aby došlo ale i k zadostiučinění pro ty, kteří čekají pohádky o čertech apod., najdou tu veselé povídání o jednom čertovském popletovi nebo o neposedných zvířátkách.

Knížka je doplněna velkým množstvím barevných ilustrací Blanky Řehulkové, které jsou velmi krásné a dotvářejí celý text pozitivním způsobem tak, aby byla aktivně zapojena i dětská fantazie a představivost.

Mně se kniha Marie Kubátové líbila a mohu ji tak doporučit nejen těm nejmenším, ale i větším školákům, kteří by se rádi dozvěděli, jak to chodí v horách a jakou silou může Krakonoš vládnout…

Související knihy

Kubátová, Marie

Fragment, 2011