Oscar Wilde se narodil 16. října 1854 v irském Dublinu. Zde žil až do svých dvaceti let, kdy odešel studovat klasickou filologii na Oxfordskou univerzitu. Právě tady se seznámil s Walterem Paterem a Johnem Ruskinem, významnými představiteli britského Estetického hnutí, a byl nadšen jejich názory. Ve společnosti, která si zakládala na přísných konvencích, v době, kdy se kladl důraz na praktičnost výrobků mnohem více než na jejich vzhled, estéti vnímali jako nejvyšší hodnotu krásu a snažili se ji vytvářet a prožívat. Vůbec se přitom nebránili vyumělkovanosti a občasné excentričnosti; to, co bylo zajímavé a nevšední, jim naopak poskytovalo vrcholné požitky. Zcela v souladu se zásadami Hnutí se tak u Wildea rozvíjela záliba ve výrazném, pečlivě kombinovaném oblečení a luxusu. Zesílil také jeho zájem o umění a touha prosadit se jako spisovatel. Hned jeho první díla slavila úspěch, za báseň Ravenna (1878) získal cenu Oxfordské univerzity.

Po dokončení studia se Wilde přestěhoval do Londýna, kde pokračoval v tvorbě, napsal divadelní hru Věra aneb Nihilistka (Vera, or The Nihilists, 1880) a sbírku Básně (Poems, 1881). V dalších letech se věnoval především propagaci estetismu, přednášel v několika evropských zemích, a dokonce v Americe.

V roce 1884 se oženil s Constance Mary Lloydovou a brzy s ní měl dva syny, Cyrila a Vyvyana. Právě pro ně napsal sbírku pohádek Šťastný princ a jiné pohádky (The Happy Prince and Other Stories, 1888), v níž lze najít i slavnou povídku Slavík a růže.

V roce 1891 se Wilde seznámil s lordem Alfredem „Bosie“ Douglasem. Zamiloval se do něj, opustil svou rodinu a bez ohledu na všeobecné pobouření s ním začal žít. Z této doby pocházejí jeho nejznámější díla, román Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray, 1891) a divadelní hry Vějíř lady Windermerové (Lady Windermere’s Fan, 1892), Ideální manžel (An Ideal Husband, 1895) a Jak je důležité míti Filipa (The Importance of Being Earnest, 1895). Právě díky své humoristické a satirické dramatické tvorbě se stal známým a získal mnoho obdivovatelů.

Ani umělecké úspěchy však nedokázaly zmírnit znechucení, které ve společnosti vyvolával jeho osobní život. V roce 1895 byl Wilde obviněn z homosexuality, která tehdy byla nezákonná, a odsouzen ke dvěma letům těžkých prací. Většinu ze svého trestu si odpykal ve věznici v Readingu, jejíž kruté podmínky změnily jeho pohled na svět i člověka. Příběh jednoho z jeho spoluvězňů, Charlese Thomase Wooldridge, který byl odsouzen k smrti za vraždu milované ženy, Wildea inspiroval k napsání básnického díla Balada o žaláři v Readingu (The Ballad of Reading Gaol, 1898).

Po propuštění z vězení se autor, nyní opovrhovaný a bez prostředků, odstěhoval do Paříže, kde začal žít s dlouholetým přítelem Robertem Baldwinem „Robbie“ Rossem, s nímž měl pravděpodobně rovněž milostný poměr. Brzy se u něj začaly objevovat příznaky meningitidy a jeho život rychle spěl ke konci. Wilde, někdejší odpůrce náboženství, přijal křest a krátce nato, 30. listopadu 1900, zemřel. Byl pochován na hřbitově Père Lachaise, kam se mu dodnes jezdí poklonit obdivovatelé z celého světa. A jeho náhrobek je stejně neobvyklý, jako byl jeho život.

Zdroje: online-literature.com, spisovatele.cz, cesky-jazyk.cz

Foto: en.wikipedia.org, autor: Napoleon Sarony, Wikipeida