Pracujete na něčem právě teď?

V současný době zkouším psát takovou delší povídku, ale nijak zvlášť mi to nejde. Moc teď nepíšu, jsem líná. Ale můžu prozradit, že je o muži ve středních letech, který se zamiluje. Víc se ale věnuju seriálu Ulice.

Kromě psaní scénářů k nekonečnému seriálu Ulice jste pracovala i na Comebacku. Ten se mi k Vám moc nehodí, srovnám-li „třeskutě vtipný“ sitcom s Vašimi doposud vydanými knihami.

Ve scenáristice si člověk nemůže moc vybírat, jestli je to jeho styl, nebo ne. S producentem Comebacku jsme se znali už předtím, takže mě k tomu projektu pozval. To je spíš tak, že je mi to celkem jedno, psaní seriálu v kolektivu není moje věc a nezáleží mi na tom, o co přesně jde. Víc mi záleží na lidech, s kterýma pracuju. Navíc já nebyla v týmu ta, od které se čekalo nejvíc vtipů. A zas si nemyslím, že bych byla úplně bez smyslu pro humor.

Vraťme se ale k Vašim knihám. Kde berete inspiraci? Neříkejte, že jste si Martu z knihy Marta v roce vetřelce úplně vymyslela…

Jednoduše, některý osoby a příběhy jsou úplně vymyšlený, jiný jsou inspirovaný mým životem nebo reálnýma situacema a postavama.

Jakou knihu z těch, co jste doposud publikovala, máte nejraději?

Jednoznačně Zmizet. Připadá mi nejlépe napsaná, líbí se mi ty dětský pohledy. Taky jsem ji psala v nejklidnějším období svýho dosavadního života, takže to byla nejhezčí práce. I když tam zpětně samozřejmě taky vidím spoustu chyb.

Trvala práce na ní dlouho?

Psala jsem ji nadvakrát, poprvé začala a nechala toho, až napodruhé ji dopsala. Celé to trvalo tak půl roku, teda k první verzi.

A proč jsou tedy všechny Vaše knihy tak pesimistické?

Taková prostě jsem. Odráží se tam moje povaha, postoje k životu a  mezilidským vztahům.

Tak hlavně, že vás psaní baví a je Vaším koníčkem…

To rozhodně ne. Psaní je práce, žádná zábava. Někdy mě baví míň, někdy víc, ale potěšení z psaní rozhodně nemám.

A co jsou tedy Vaše koníčky?

Především můj pes, hodně sleduju seriály a čtu. Tak dvě tři knihy za týden.

A co jste četla naposledy?

Velký dům od Nicole Kraussové. Rozečetla jsem i knihu Tichá dívka dánského autora Petera Hoega, ale nedočetla jsem ji. Taky jsem četla relativně novou knihu Návštěva bandy rváčů, ta se mi líbila moc. Nebo třeba Náš tragický vesmír, taky super.

A je nějaký žánr, který preferujete?

Snad ani ne. Ale mám ráda knihy o mezilidských vztazích, občas si přečtu i nějakou detektivku nebo horor. Sci-fi nečtu, červenou knihovnu taky ne, a poezii fakt jen zřídka.

Máte čtečku elektronických knih?

Mám, na cestách se hodí, ale když se mi nějaká kniha doopravdy líbí, chci ji mít doma i v papírový verzi. Ale elektronický knihy si nekupuju, většinou tam mám jen ty zdarma ke stažení.

A co říkáte na nelegální stahování elektronických knih?

Vím, že i moje knihy jsou k dispozici zdarma v elektronický podobě, ale nevadí mi to. Vzhledem k tomu, že se víc prodávaj knihy papírový, nemůže těch pár zdarma stažených můj výdělek nijak ohrozit.

A plány do budoucna?

Mám asi jako každý. Chci mít spokojenej život, partnera, s kterým se budu mít o čem bavit, zdravý všechny okolo sebe a nějaký psy k tomu. A práci, která mě bude bavit a nebudu se v ní trápit.

Petře Soukupové mnohokrát děkuji za věnovaný čas, který jsme příjemně strávily u kávy a čaje v kavárně Pod Lipami na Letné.

Foto: Jarmila Kovaříková