Že vám jméno Františka Jirousová něco připomíná, ale nevíte co? Dovolte mi vám tedy představit dceru Ivana Martina Jirouse, muže, kterého na české hudební a literární scéně nelze přehlédnout. Pověstné jablko, zdá se, nepadlo daleko od stromu a Jirousova dcera také přičichla k vůni bělostného papíru a k tahu perem.

Nutno podotknout, že její psaní vyzařuje jistou ladnost, lehkost a křehkost. Jirousová není v literárních vodách nějakou malou rybičkou a nováčkem. Naopak, je protřelým mazákem. Dnes již je to nějaký ten pátek, co napsala svou protinu Velmi vzdálený oheň, za kterou byla také oceněna literární cenou, tentokráte cenou Knižního klubu.

Nicméně neopomínejme knihu, o níž tu má být řeč. Vyhnanci zaujmou již na první pohled svým rozsáhlým objemem. Nestává se dnes totiž už často, že má kniha víc jak tři sta stran. Většinou se v knihkupectvích setkáváme s kratšími dílky. Jirousová však v tomto díle dokázala, že není žádný troškař. A navíc se jí podařilo nedostát známému rčení „kvantita je na úkor kvality“. Toto se v žádném případě nemůže vztahovat na její dílo., které je velice kvalitní jak po stránce formální, tak po stránce tematické a i po stránce rozpracovaní díla.

Kniha je plná živých obrazů, je velice čtivá a čtenář není schopný se od knihy samovolně odtrhnout.

Před zabřednutím do krátkého popisu děje díla bych ještě ráda osvětlila příslušnost Jirousové do literární skupiny Katolická dekadence, u jejíhož zrodu sama stála. Z názvu skupiny je zřejmé, že kniha je do značné míry o hledání Boha, jeho existenci a dnešní společnosti nebo třeba o církvi jako takové. Katolictví je pro Jirousovou v knize jednou ze dvou základních rovin. Nikomu však žádný svůj názor nevnucuje. Čtenáře jemně nutí přemýšlet, ale nikde nám nevnucuje své názory.

V knize se setkáváme se dvěma postavami, které jsou si ve víře dokonalým protipólem. Nikola a Štefan – sourozenci. Nikola by se ráda stala jeptiškou a Štefan je naopak k víře v Boha velmi skeptický.

Druhou zásádní a dle mého soudu také stěžejní rovinu knihy tvoří Štefanem pomalu odhalovaná vlastní homosexualita. Na toto téma bylo již napsáno relativně mnoho knih, nicméně v žádné z těch, se kterými jsem měla tu čest se seznámit, nebylo sebeobjevování, objevení lásky k osobě stejného pohlaví popsáno tak citlivě, ladně a důvěryhodně. Jirousová svého „Štefana“ vymodelovala z citů, euforie, strachu, bolesti a trápení. Stala se tak z něj plastická 3D postava, která prožívá pro mnohé nepředstavitelná vnitřní muka.

Samozřejmě, že celá kniha se netočí pouze a jedině kolem těchto dvou postav, nicméně myslím si, že právě tyto dvě ční nad ostatní, dodávají dílu ráz a určují zájem autorky o tato dvě relativně tabuizovaná témata v lidském životě.

Kdybych měla za úkol popsat knihu jednou větou, napsala bych následující: Je to kniha o útěku čtyř mladých lidí od reality do svých vnitřních světů, kde se snaží bojovat za své vnitřní city a najít ztracené nebo ještě nenalezené já.

Cena Jiřího Ortena Jirousové za knihu Vyhnanci bezpochyby patří a mladá autorka poukazuje na to, že mladí lidé jsou i lidé, kteří přemýšlí nad základními otázkami bytí. Zásadní a kladné také je, že porota vybrala právě knihu zabývající se ožehavými tématy. Nebylo však jediným kritériem výběru vítěžné knihy její téma. Jirousové se totiž podařilo i jeho zpracovaní, a to jistě hrálo hlavní roli při volbě vítěze.

Tato kniha má v sobě pro každého něco. Člověk, který se nevyžívá ve filosofování o Bohu, si v knize najde mnohá další témata.

Vyhnanci

Autorka: Františka Jirousová

Vydalo nakladatelství Eroika

OBJEDNAT knihu Vyhnanci