Vystudovala žurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Nyní pracuje jako redaktorka ve vydavatelství Economia, dříve působila v populárně naučném časopise Epocha a v dětském časopise ABC. V následujícím rozhovoru se s námi podělila o to, jak vzniká kniha od nápadu až po cestu na pulty knihkupectví, i o to, co ji těší, láká a zaměstnává. Prosím, seznamte se.

Můžete čtenářům přiblížit Vaši práci?

Z profesního hlediska jsem novinářkou píšící o širokém spektru témat, ale ptáte-li se na práci literární, je jí všechno okolo knížky Jak se straší Stráchnivec. A když říkám všechno, myslím tím skutečně všechno – kromě napsání knihy, jejího „testování“ ve školách a vydání jsem si sama připravovala křest knihy, který se odehrál v netypickém prostředí botanické zahrady. V současné době se věnuji besedám o knize, ale taky všemu, co se točí okolo propagace knihy. A zároveň mám rozepsánu i knihu druhou.

Jak se straší Stráchnivec je Vaší prvotinou. Jak vznikl nápad napsat knihu?

Impulzem k napsání knihy byla moje práce v časopise ABC, kde jsem si oblíbila dětské čtenáře. Mají svébytnou logiku, smysl pro humor a při čtení jsou nároční a kritičtí. Jakmile se začnou byť jen na chvíli nudit, knihu nebo časopis odloží. Zjistila jsem, že práce pro děti mě nejen baví, ale mám k ní i jistý talent, a především ji považuji za své poslání. Co mi ovšem nevyhovovalo, bylo, že časopis poskytoval málo prostoru pro text. Velkou část článku zabíraly fotografie a obrázky, a já jsem se domnívala, že to tak trochu zbytečně podceňuje dětský intelekt a touhu po dobrém příběhu. Kolegové mě tedy ponoukali, ať se ukážu a napíšu něco delšího. Uvažovala jsem o knize už delší dobu, a tak jsem se do ní jednoduše pustila.

Jde o dílo plné fantazie. Osobně mám pocit, že fantazie je Vám bližší než realita. Je to tak, nebo jde jen o falešný dojem?

Čím by byla realita bez špetky fantazie? Nevím, jestli „bližší“ je to pravé slovo, ale rozhodně je fantazie velmi důležitá. Potřebuji ji takřka pro všechny své koníčky – pro psaní, malování, fotografování, vaření i pro vztah se svým mužem. A občas se do jejího světa krásně utíká a odbíhá, když mi všední problémy a běžná témata, o kterých píšu profesně, přerůstají přes hlavu.

Na Vašich webových stránkách jsem viděla, že i malujete. Nebyla jste v pokušení si knihu nejen napsat, ale také sama ilustrovat?

Byla. Pak jsem ale sebekriticky musela uznat, že na to, lidově řečeno, nemám. Specializuji se spíše na abstraktní malbu, a kniha vyžadovala konkrétní kresbu, postavy, situace. To není můj šálek čaje. Myslím, že volba ilustrátora Lukáše Fibricha, se kterým se znám právě z časopisu ABC, byla trefa do černého.

Dobrodružných příběhů pro děti s prvky fantasy poslední dobou přibývá. Máte chuť v započatém směru pokračovat a psát další knihy?

Jednu už mám rozepsanou. Od „trendu“ se snažím odlišit tím, že v obou knihách usiluji o to, aby kromě dobrodružství, napětí, zábavy a fantaskního světa přinesly čtenářům i morální poselství a faktické poučení – před napsáním Stráchnivce jsem skoro rok studovala přírodu bornejských pralesů, než jsem si troufla ji čtenáři popisovat. V další knize, pokud mohu čtenáře trochu navnadit, se zase dozví něco zajímavého z historie, legend a záhad.

Co Vás teď momentálně nejvíc těší a co příjemného očekáváte v blízké budoucnosti?

Kromě mých blízkých mě momentálně nejvíce těší právě práce na nové knize, dokonale při psaní relaxuji. A těším se, až se svým tatínkem vyrazím na podzim pod širák do přírody. Nebyli jsme spolu nikde už skoro rok a příroda je pro mě místem klidu, odpočinku a inspirace.

Moc děkuji za příjemné povídání o tom, co Vás zaměstnává, ale i dobíjí. Za naše čtenáře Vám přeji hodně dobrých nápadů, a s dětmi se už těším na Vaše nové literární počiny.