Autorem poutavé knihy Sparta (s podtitulem Heroická historie), kterou vydalo nakladatelství Academia roku 2012, je Paul Cartledge, profesor historie na univerzitě v Cambridgi, kde působí od roku 1979. Ve své knize vypráví nejen o vojenské historii Sparty, ale i o jejím unikátním politickém uspořádání. Obzvláště zajímavý je rozbor výchovného systému egogé, díky kterému se mužská část spartského obyvatelstva stala tím nejdisciplinovanějším vojskem své doby.

Kniha je rozdělaná do tří částí, které nesou názvy „Jdi a řekni Sparťanům!“, „Spartský mýtus“ a „Zmrzačené království“, a jež nás provedou od počátků Sparty, kdy si budoucí řečtí rekové podrobili původní obyvatelstvo a zotročili je jakožto Heilóty, až po její úpadek. Každá z částí je rozdělena na jednotlivé kapitoly, kterých je celkem deset. Na konci knihy jsou poznámky k textu, časový přehled těch nejdůležitějších událostí z existence Sparty, doslov k českému vydání, vybraná literatura pro zájemce o další informace k danému tématu a rejstřík míst a osob, který velmi usnadňuje případné hledání v knize.

Titul se snaží obsáhnout veškeré bádání, které bylo v souvislosti se Spartou uskutečněno, a podává je čtenáři velmi čtivou formou osvobozenou od těžkých akademických výrazů. O tom, že jde o velmi kvalitní dílo, hovoří i množství citací z pramenů k dějinám Řecka, které lze v knize nalézt. Autor mimo jiné čerpá informace například z díla Hérodotova, Plútarchova, Pindarova či Aristofanova.

Jelikož si kniha klade za cíl podat čtenáři kompletní historii Sparty, nemůže samozřejmě opomenout tak epické události, jakými byly války s Peršany nebo Peloponéská válka (kterou autor nazývá válkou Athénskou, jelikož ji vypráví z pohledu Sparty). Zatímco ve výuce na základní či střední škole je mnohdy zvykem podávat tyto historické mezníky jako souhrn nezáživných dat a jmen, zde jsou dotyčné konflikty nejen předány velmi živým způsobem, ale čtenář se dozví mnoho z jejich politického pozadí, tedy proč vznikaly a co způsobily v dlouhodobém hledisku. Díky tomu lze lépe pochopit mnohé nejen z historie Sparty, ale i z dějin starověkého Řecka jako celku.

Jako jedna z nejzajímavějších částí knihy se mi jeví pátá kapitola druhé části nazvaná „Ženy a náboženství“, která mimo jiné vypráví o postavení žen ve Spartě a o tom, jak byl jejich život odlišný od života jiných řeckých žen. Tento rozdíl byl až tak markantní, že v mnohých Řecích vyvolával pohoršení. Jako nejvýraznější kritik se v tomto směru jeví sám velký filosof Aristotelés, který ve Sparťankách dokonce viděl hlavní příčinu politického a morálního úpadku tohoto státu.

Spartské ženy se od žen z ostatních řeckých států odlišovaly hned několika podstatnými věcmi. Měly právo vlastnit majetek, včetně pozemků a svobodně s ním nakládat (spartské ženy mohly dokonce dědit majetek po svých otcích), byl jim povolen sex i s jiným mužem než s vlastním manželem (pokud muž nemohl mít děti, dokonce sám své ženě početí domluvil u jiného muže, aby nebyl zostuzen nenaplněným manželstvím bez dětí) a hlavně byly podrobovány veřejné tělesné výchově, která byla jakousi obdobou výcviku spartských chlapců. Spartské dívky sice nežily v internátech jako jejich bratři, ale podobně jako oni (údajně musely být při sportu nahé) běhaly, házely diskem, zápasily a skákaly. Navíc se dívky věnovaly zpěvu a tanci, v čemž prý nad jinými Řekyněmi vynikaly.

Kromě toho, že bude excelovat v tělesné aktivitě, tanci a zpěvu, se od každé Sparťanky očekávalo, že se stane manželkou a matkou. Ve Spartě se na tento ženský úděl kladl obzvláště velký důraz. Neporodit zdravé a silné syny, kteří by mohli naplnit vojsko, byla potupa jak pro manželku, tak pro jejího muže. Velmi výmluvně o spartských matkách hovoří jistá historka, která se nám zachovala.

Jedna Athéňanka se vyptávala Gorgó, ženy krále Leónida: „Jak je možné, že vy, spartské ženy, jste jediné, kdo vládne svým mužům?“ Gorgó jí odsekla: „Protože jsme jediné ženy, které opravdové muže rodí.“ (str. 100)

Jiná klasická spartská průpovídka shrnuje vše, co by se dalo o jejích obyvatelích říci. Ctí Sparťana bylo, když se z války vrátil „se štítem nebo na něm“, zbabělost se nepromíjela. Možná díky odvaze, síle a disciplinovanosti, která neměla ve starověkém světě obdoby, jsou dodnes Sparťané ctěni. Jak jinak si vysvětlit, že právě v klasické Spartě se ještě v 19. století zhlíželi zakladatelé soukromých škol v Británii?

Kniha Sparta dozajista potěší každého čtenáře, který se zajímá o starověký svět. Není psána těžkým, odborným stylem a většina výrazů, kterým by laik nemusel rozumět, je vysvětlena, takže ani čtenář, který se v historii starověkého Řecka příliš neorientuje, nebude mít při čtení problémy s pochopením. Dozajista budou oceněny i mapky na konci knihy, které napomáhají k vytvoření představy o zeměpisném umístění míst týkajících se řecké historie.

Související knihy

Cartledge, Paul

Academia, 2012