Tereza Meravá: Jak se straší Stráchnivec

Velké dveře se měly zabouchnout, ale očekávaná rána nevyšla. Místo toho husté a velice slizké šlahouny, které je tvořily, prostě s velkým šustěním a proplétáním srostly. Tommymu kručelo v břiše. Rozhlédl se po cele, do které ho odvedli, zdali mu nedali alespoň něco k jídlu. Uviděl však pouze džbán s vodou. Hltavě se napil.

„Ráno budeš podroben výslechu u královny!“ ozvalo se za dveřmi pichlavým kaktusím hlasem.

„Nic jsem neprovedl!“ bránil se Tommy.

„To se ještě uvidí!“

Z celého zámku padala na Tommyho tíseň. Šlahouny byly všude. Tvořily zdi, stropy i místnosti. Některé úplně zdřevěněly, ty drobnější byly ale čerstvé, zelené a zdály se živé a pohyblivé.  Na chodbách panovalo tmavé zelené šero. Tommy si ale vzpomněl, že jak ho vlekli zámkem, zahlédl několik místností, ve kterých se rozlévalo modré světlo. Stejné, jako vydával jejich průvodce po chodbě. Tím byla rostlina, která jako by v bohatém okvětí měla zabudovánu zářivku. Její světlo doslova studilo.

Tommy si podrobněji prohlédl celu. Liány tu vytvořily malé okénko s výhledem na fascinující zámeckou zahradu. Byla tu postel, ale Tommy by si na ni nikdy nelehl – bál se, že by ho šlahouny ovinuly a zadusily.

„Noc bude asi hrozná,“ napadlo ho. Za přikrývku sloužil velký, měkký okvětní list, ale Tommy, ač byl jen v trenýrkách, necítil zimu. Rostliny jako by byly vydávaly zvláštní teplo.

Vzpomněl si znovu na Vivien, zdálo se totiž, že slunce zapadlo. Snad už je doma a burcuje vesnici!

Knihu Jak se straší Stráchnivec vydalo nakladatelství Almi

Související knihy

Meravá, Tereza

ALMI, 2011