Kniha Temný gryf od autorky jménem Katie J. Taylor, kterou u nás roku 2011 vydalo nakladatelství Zoner Press, slibuje ponuré čtení již na první pohled. Krásná obálka i úchvatné ilustrace v knize (které by se bohužel daly spočítat na prstech jedné ruky), obojí pocházející z dílny Romana Kýbuse, dokáží navodit podivnou a rozhodně ne radostnou atmosféru, která posléze provází čtenáře celou knihou.

Arren Cardockson je gryfmistr v zemi zvané Cymrie, která je rozdělena na zotročený Sever a privilegovaný Jih. To samotné by znamenalo prestižní postavení, Arren to však nemá tak jednoduché. Jeho původ se vztahuje k obyvatelům Severu, kterými lidé kvůli jejich podrobeným bližním opovrhují. Černý, jak se člověku s otrokářským původem říká, by neměl šanci stát se gryfmistrem, ale Arrena si již v jeho třech letech vybrala gryfí samice Eluna, když jej jeho rodiče vzali s sebou do gryfího hnízdiště. Gryfové si obvykle vybírají své společníky z té nejbohatší vrstvy, proto se Arrenovi nikdy nedostalo takového uznání, jakého by si zasluhoval.

Arren je povoláním správce trhu, takže když se doslechne o tom, že v Orlíně, kde žije, řádí pašerák, musí zasáhnout. Při zátahu na něj jeden ze zločinců zaútočí a Eluna padoucha ve vzteku sice jen zabije, ale kdyby ji Arren nezastavil, pozřela by jej. Arren nyní musí zaplatit rodině tučnou náhradu škody. Z části i kvůli tomu přijme dobře placenou nabídku na zlikvidování divokého gryfa, který pojídá obyvatele vesnice Soutoky.

Souboj s divokým, nepřátelským a agresivním tvorem však nedopadne tak dobře, jak jej jeho přátelé ujišťovali. Při snaze ochránit svého lidského druha Eluna zahyne. Temný gryf je zajat a uvězněn, podle plánů Arrenových nadřízených má být poslán do arény, kde divocí gryfové bojují mezi sebou a provádějí popravy těch nejhorších zločinců.

Zatímco si temný gryf užívá zabíjení v aréně, Arren zažívá nejhorší období svého života. Jeho nadřízený, který mu nabídl výpravu s cílem zajmout nezvykle zbarveného gryfa, zarputile tvrdí, že Arren se do všeho pustil přes jeho vůli na vlastní pěst a že se zbláznil ze ztráty své společnice. Jestliže dříve byl Arren díky přítomnosti Eluny váženým občanem Orlínu, nyní jej každý kvůli jeho severskému vzhledu ponižuje a činí mu příkoří. Arren následkem vypjaté situace dělá jednu chybu za druhou, až se ocitne ve vězení. Je odsouzen k smrti v Aréně, kde se pro pobavení publika postaví gryfovi, kterého vlastníma rukama zajal…

V prvních chvílích mi příběh připadal jako klišé. Všemi opovrhovaný chlapec, který se zoufale neúspěšně snaží zapadnout do „průměrné“ společnosti a jenž se nakonec nečekaně ukáže být zajímavějším (i když v Arrenově případě i nelítostnějším) člověkem než všichni ti posměváčci kolem dohromady, to je častý námět mnoha knih. Kdyby k tomuto „základu“ autorka přidala nějakého toho draka nebo nedej bože upíra, kniha by se nejspíše ztratila v lavině spisovatelů, kteří se snaží něco získat na již jednou osvědčených nápadech.

Katie J. Taylor však do svého příběhu přidala něco, čím velmi získal na přitažlivosti, a to gryfa. Postava tohoto mytického tvora se zrovna v každém druhém titulu nevyskytuje, autorka navíc dokázala perfektně vystihnout povahu těchto napůl orlů a napůl lvů. V jejím podání nejsou domestikovaní gryfové žádní krotcí mazlíčci, kteří by poslouchali na povel, ale mají vlastní hlavu a dokáží si prosadit svou za použití drápů a zobáku. Díky této nevyzpytatelnosti si postavy gryfů získají nejedno čtenářské srdce.

Co se týče příslibu temnoty v příběhu, dle mého pohledu jej autorka splnila zhruba napůl. Spíše než melancholickou a pochmurnou atmosféru totiž odstavce knihy překypují krví a smrtí. V některých pasážích jsem si až říkala, že té pochmurnosti by v titulu mohlo být více než krve. Ne že by byl příběh přímo nechutný, to ne, ale občas mi připadalo, že se autorka snaží uměle navodit surovost, což vyprávění příliš nesedlo. Kvůli tomu, že některá souvětí byla poněkud těžkopádná a neplynula tak lehce, jak by měla, kniha tím ztrácela na tempu, které se občas vracelo a někdy také ztrácelo.

Vzhledem k tomu, že kniha je prvním dílem série The Fallen Moon, dala by se považovat za jakýsi možná až příliš dlouhý úvod. Konec byl sice velmi napínavý a vzbudil ve mne chuť přečíst si i další díly, ale daleko více bych ocenila, kdyby vyprávění v Temném gryfovi pokračovalo i dále a nezastavovalo se na pomyslné první metě. Takto jsem měla pocit, jako by autorka do tří set stránkové knihy vložila to, co někteří jiní autoři považují za úvod příběhu v první třetině svého díla. Pokud autorka opravdu zamýšlela vytvořit první část z celé série jako úvodní, doufám, že v této tendenci bude pokračovat a že další dobrodružství hlavního hrdiny nezestruční, což by vzhledem k Temnému gryfovi vypadalo trochu nepatřičně.

Knihu nakonec hodnotím kladně. I přestože se mi na ní ne vše zamlouvalo, vesměs splnila moje očekávání a byla překvapivě čtivá. Velké plus dávám za nádhernou obálku, která vedle obálek cizojazyčných vydání vyniká.

Související knihy

Taylor, Katie J.

Zoner Press, 2011