Každý mi asi dá za pravdu, že nejlépe se dítě učí poznávat barvy někde venku, nebo na nějakých jemu dobře známých věcech, které má navíc rádo. Procházet se venku a ukazovat, že tráva je zelená a auto červené je skutečně naprosto ideální. Zvláště pak, když si dítě procvičuje barvy následně i doma a vzpomíná na to, co vidělo venku. Není ovšem od věci spojit toto poznávání s knihou.

Autorka knihy Barvy Lenka Procházková připravila do jedenácti kapitol zajímavě zpracované možnosti učení, které děti budou bavit. Na každé dvojstraně, která je jednotlivým barvám věnována, zaujme v první řadě ta barva, které se na těchto stránkách věnuje. Obě stránky jí překypují. Jsou voleny ale takové odstíny, které nijak nedráždí oči, naopak jsou velmi příjemné. S tím jsou pak spojené jednotlivé věci či postavy, které se přirozeně v dané barvě vyskytují. Jedná se o ty nejčastější, které by dítě mělo znát a se kterými má největší možnost se setkat buď v reálném světě, nebo z pohádek apod. Setkat se můžeme jak se slonem, tak s čarodějnicí nebo s duchy, kteří řádí na nočním hradě.

Je ale škoda, že na některých stránkách fakt o realitě autorka ilustrací nedodržela. Jedná se sice jen o pár výjimek, ale myslím, že celkově knížce škodí. Je to totéž, jako tvrdit dítěti, že existuje fialová kravička… Toto se stalo u růžové barvy, kde jsou znázorněny růžové mráčky a stromy mají místo zeleného listí opět růžovou barvu… Domnívám se, že by vůbec nevadilo, spíše naopak by to bylo více jak vhodné, když se má dítě učit poznávat barvy v reálném životě, kdyby byly obrázky vymalované jako ty skutečné. Například na stránkách věnovaných barvě modré toto autorka dodržela, stejně tak i u jiných. Ne všechny ryby jsou modré, palma je zelená, písek je do žluta. Zda se jedná jen o pochybení autorky, netuším, ale tyto zdánlivé maličkosti podle mě knize uškodily. Myslím, že autorka chtěla ukázat na oblíbenost růžové barvy mezi holčičkami, ale takto to skutečně není ono…

Obrázky také dotvářejí nepatrné detaily, které se mi ale velice líbily. Pokud zůstaneme u růžové barvy, zjistíme, že sluníčko pořád nepracuje, ale také si rádo odpočine na voňavé dečce, že všechny ryby v moři nejsou jednobarevné, ale spíše naopak, nebo že lidé nemají rádi, když kočky začnou v noci mňoukat po střechách…

Na některých stránkách pak také dítě nalezne otázky, které souvisí s danou barvičkou. Úkolem je nalézt na obrázku věci, které tam nepatří. Tím se dítě učí nejen logice, ale rozvíjí svou fantazii a smysl pro detail.

Jednotlivé obrázky dotvářejí krátké, ale milé básničky, opět poukazující na jednotlivé barvy. Jsou i dobré na zapamatování, takže si některou z nich dítě může i zapamatovat a odříkat pak například v mateřské školce ostatním pro radost. V knížce se děti podívají do nejrůznějších prostředí, poznají různé věci i situace a s její pomocí si tak mohou osvojovat dovednosti spojené s poznáváním barev a světa kolem sebe.

Knížka je vhodná pro předškolní děti ve věku 3 až 6 let. Vzhledem k množství obrázků se bude líbit, děti se pobaví a něco nového se naučí. Pokud pak spojí to, co se dozvěděly v knížce s tím, co vidí třeba venku na procházce nebo si přečtou v pohádkové knížce, splní učení hrou svůj smysl.

Související knihy

Grada, 2010