Nepraktovy vtipy zná hodně lidí, ale že byl Neprakta vlastně čtvernožec a že Jiří Winter vytvořil obrázky ke stovce roztodivných věcí, to už ví jen zasvěcenci. K nim můžete patřit i vy. Stačí si přečíst knihu Jiřího Wintera a Jaroslava Kopeckého s názvem Tučná linka černou tuší aneb NEPRAKTYcké vzpomínání. Vydalo ji nakladatelství Epocha.

Jiří Winter se narodil 12. července 1924 v Praze a hrdým Pražákem byl po celý život. Jako malý snil o tom, že bude psát knihy o zvířatech a sám si k nim kreslit obrázky. Ale když měl nastoupit na vysokou školu, přišla válka a univerzity byly zavřené. Byl totálně nasazený a musel pracovat v Trójské zahradě. Konec války strávil ve vězení, protože kamarádovi z odboje dal ze své sbírky zbraň.

„Firmu“ Neprakta založil v říjnu 1949 společně s Bedřichem Kopeckým. Tenkrát byly pseudonymy podezřelé, ale dva mladí kluci, kteří se zkoušeli živit kreslenými vtipy, si ho schválně dali. Bylo to nepraktické, tak tedy Neprakta. Kopecký vymýšlel vtipy, Winter je kreslil. Už v listopadu jim první vtip otiskli. A protože byli dva, překřtili je v jedné redakci na čtvernožce Nepraktu.

Winter odmalička miloval přírodu a historii. Těchto témat se držel i při své práci. Vyhýbal se politickým vtipům, maloval rytíře, upíry, katy nebo neandrtálce. Když mohl, tak i nahé ženy. Ty kreslil moc rád. Vždy měly větší zadnici a ňadra. Ale nezůstal jen u vtipů. Měl mnohem širší záběr. Vzpomínáte na houpacího kohouta? Návrh dělal také on. Ilustroval přírodovědné knihy. Jednotlivé druhy zvířat pečlivě studoval a maloval je co nejreálněji, a to nejen do odborných knih, ale i do vtipů. Zakládal si na tom, že u psa je poznat jeho rasa, že rytíř má správné brnění, a žena vypadá jako žena. Hodně navštěvoval pražskou zoo, a tak jeden čas návštěvníky na to co se smí a nesmí upozorňovaly právě jeho tabulky. Byl i u počátků televizního vysílání. Rychle kreslil obrázky, které divákovi oznamovaly, co se děje, pokud došlo k poruše.

Kopecký brzy zemřel, a tak začal na vtipech spolupracovat s Miloslavem Švandrlíkem, jehož knihy Winter také ilustroval. Nakonec mu náměty dodával i novinář Emil Schneider.

Knihu Tučná linka černou tuší vytvořil s Jaroslavem Kopeckým. Za svůj život dal hodně rozhovorů, ale tentokrát se pokusil o shrnutí. Když byl za války zavřený a povídal si se spoluvězni, jeden statkář dokázal vyprávění o celém svém životě vměstnat do dvou hodin. Winter se tenkrát zařekl, že nedovolí, aby se jeho život dal odvyprávět za dvě hodiny. V této knize na to potřeboval více než 250 stránek. Měla vyjít k jeho 88. narozeninám, ale bohužel se jich už nedožil.

Neprakta k české kultuře 20. století patří, skoro všichni jsme se s jeho prací setkali. I když jsme možná, jako v případě houpacího kohouta, nevěděli, že je to jeho práce. V knize najdete mnohé zajímavosti o historii, Národním muzeu, přírodě, lebkách, které sbíral, cizích kulturách, které obdivoval, Miloslavu Švandrlíkovi, žurnalistice 20. století nebo počátcích televizní tvorby.

Bylo to zajímavé čtení, ale trochu rozvláčné. Text je sice doprovozen mnoha obrázky, ale mohlo by jich tam být ještě víc. A nejen ilustrací a vtipů, ale také jeho osobních fotografií. O práci se čtenář dozví opravdu hodně, ale to, jaký byl člověk, si musí spíš domyslet, z jeho soukromí pak neví téměř nic. Nicméně tím nechci říct, že by kniha za přečtení nestála. Rozhodně stojí a mohu garantovat, že se u ní skutečně zasmějete.

Související knihy

Winter, Jiří - Kopecký, Jaroslav

Epocha, 2012