Vyprávění Radky Denemarkové s názvem Peníze od Hitlera, s podtitulem Letní mozaika, líčí v několika zlomcích osud jedné životem těžce zkoušené ženy.

Narodila se jako Gita Lauschmannová v rodině bohatého německého Žida v malé vísce Puklice. Milovala svůj domov, zámeček i přilehlé domky, v nichž žili ti, kdo pracovali v jejich lihovaru, pivovaru a na pile. Tatínek byl moudrý správce a vážil si všech poctivých lidí, dokud nenastal čas Adolfa Hitlera. S cejchem žluté hvězdy skoro celá rodina zahynula v koncentračním táboře. Vrátila se jen Gita a její bratr Adin, který se ale ztratil. Zoufalá a polomrtvá se dovlekla zpět na zámeček, ale tam už žili jiní. Veškerý majetek jim zabavili jako kolaborantským Němcům. Když Gita odmítla odejít, protože to přece byl její domov, umlátili ji takřka k smrti a čekali, až zemře hlady a žízní. Přežila, vystudovala medicínu, žila svůj pražský život až do roku 2005, kdy se rozhodla očistit tatínkovo jméno a dokázat neoprávněnost vyvlastnění jeho majetku. Je možné po tolika letech zjednat nápravu starých křivd? Co vše ještě skrývá osud jedné poznamenané ženy? Pochopí vůbec někdo smysl jejího počínání? Nebo je to jen donkichotský boj s větrnými mlýny? A kam se poděl bratr Adin?

Starou pravdu o tom, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou a jen obtížně se pak dokazuje, že to byla lež, potvrzuje Radka Denemarková (*1968) ve svém druhém románu, za nějž obdržela řadu literárních cen: v roce 2007 získal cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu roku, polské vydání bylo nominováno na cenu Angelus (2009), za německé obdržela cenu literárních kritiků Usedomskou literární cenu (2011) a Cenu Georga Dehia ( 2012). A není divu, citlivé téma zpracované s neobvyklou lyričností, ale zároveň ukazující krutost a nespravedlnost, to se zrovna často neobjevuje.

Autorka kombinuje krátké věty vytvářející dojem odsekávaných, překotně se ženoucích myšlenek s delšími větami. U rozhovorů nezůstává jen u vnějších dialogů, ale líčí i vnitřní pohnutky ústřední hrdinky, její vlastní komentáře. Příběh vypráví jakoby ze dvou stran – ze strany nestranného pozorovatele, ale i jako Gita samotná. Až z toho má čtenář pocit, že nakukuje do deníku staré paní, ale zároveň sleduje dokumentární film jejího marného boje.

Prózu doprovází černobílé surreálně-poetické fotografie Evy Fukové (*1927), které podtrhují sílu textu, ač nebyly zhotoveny jako ilustrační, ale byly vybrány z již hotového díla fotografky. Ona sama je také tou, na níž se podepsaly neveselé dějiny naší vlasti – část svého života prožila v emigraci v USA.

Román rozhodně není odpočinkovou četbou, nutí člověka se zamýšlet nad zbytečnými tragédiemi života, nad krutostí a nespravedlností světa a klade spoustu nevyřčených otázek. Často jsem v slzách přerušovala čtení, přemožena soucitem. Pokud máte chuť na neobvyklý čtenářský zážitek, určitě zvolte Peníze od Hitlera Radky Denemarkové, které znovu vyšly v dotisku v letošním roce v nakladatelství Host.

 Ukázka z knihy:

Po celé to horkokrevné léto se Praha rozkošnicky protahuje a předklání, aby svůdněji zaplnila hluboký výstřih, aby vyboulila, co nabízí. Po těle jí putovaly rojnice turistů a ona se chtivě předváděla. S nocí uhlazovala boky, kurevnicky povytáhla krátkou sukni a odkopávala kalhotky.

Teď je Praha vlídnější.

Je jako servírka, která si po namáhavé šichtě, kdy šiky turistů v lokále řídnou, může konečně v klidu noci odběhnout na opuštěný dvorek:z ády se opřít o chladivou zeď, vydechnout a s klidnou potěchou vykouřit dlouho odkládanou cigaretu. Nervozita vyprchává s prvními hvězdami a modrými šlahouny dýmu.

Související knihy

Denemarková, Radka

Host, 2011