Právě takový alternativní svět stvořil Max Brooks v postapokalyptické hororové knize Světová válka Z (s podtitulem Historie světové války se zombie), kterou u nás vydalo nakladatelství Zoner Press roku 2010. Titul získal v dubnu roku 2011 ocenění Kniha měsíce v časopise Pevnost.

Téma zombie není Maxu Brooksovi, který je americkým spisovatelem a scénáristou, rozhodně cizí. Knihu Světová válka Z (v originále World War Z), ke které se v současné době točí filmové zpracování s Bradem Pittem v hlavní roli, rozšířil o komiks zachycující všechny fiktivní zdokumentované útoky zombie v historii lidstva. Tato grafická novela vyšla v zahraničí pod názvem The Zombie Survival Guide.

Autor se prostřednictvím knihy stylizoval do role vypravěče, který se nehodlal smířit s faktem, že by celosvětový konflikt s oživlými mrtvolami měl být budoucím generacím předán jako strohá fakta a čísla. Rozhodl se tedy dát na spontánní radu své kolegyně a sepsat knihu, která by ukazovala válku takovou, jakou ji viděli její přímí účastníci – vojáci, civilisté, velitelé a podobně. Jde o soubor zpovědí z různých částí světa, které čtenáři poskytují možnost složit tyto střípky do jedné velké mozaiky tvořící komplexní obraz války se zombie.

Nákaza neboli vzplanutí, jak je v knize propuknutí této „nemoci“ nazýváno, začala v Číně v jedné chudé vísce. Když se vypravěč konfrontoval s Pacientem Nula, tedy prvním nakaženým člověkem, sotva si připouštěl, že by podivný mor, který dělá z lidí apatická monstra nereagující na bolest a bažící po živém mase, mohl přerůst v něco tak obrovského. Opak je však pravdou a všechny země světa se musí postupně vypořádat s ne tisícovkami, ale miliony kráčících hrůz. Nemoc se šíří světem, prakticky nikdo není v bezpečí. Je jedno, jestli bydlíte v rušném městě nebo na řídce osídleném ostrově, pravděpodobnost, že si nějaký nakažený zoufalý uprchlík najde cestu k vašim dveřím, je veliká. Nezbývá nic než bojovat. Nebo (ne)zemřít.

Každá mocnost i kdejaký malý státeček se snaží ochránit všechny své obyvatele, jak však postupně zjistí, není to vhodná cesta vpřed. Paradoxně ty nejnecitelnější plány na záchranu populace, které nemilosrdně třídí lidi na ty méně a více potřebné, fungují nejlépe. Autor popisuje válečné strategie zemí s ohledem na jejich soudobou kulturu, ekonomiku a vyspělost, čímž kniha získává na autentičnosti.

Světová válka Z tedy není pouhý popis toho, jak zombie vraždí a pojídají „nenakažené“, ale je náhledem do psychiky člověka, který útok chodících mrtvol na vlastní kůži prožívá. Nutno dodat, že toto okno do duší přeživších zpracoval autor vskutku brilantně, a propracoval jej do nejmenších detailů. Díky popisům různých psychických poruch, které se projevily právě díky nákaze či vylíčení projevů solidarity i animální sobecké touhy přežít, jsem Brooksovi věřila každé slovo a mnohokrát jsem si připadala, jako bych četla popis skutečných historických událostí, nikoliv fantastiku.

Některým čtenářům by mohlo vadit, že kniha nemá žádného hlavního hrdinu a vlastně ani žádný lineární děj. Četla jsem i názory, ve kterých byly stížnosti ohledně faktu, že kniha obsahuje více vojenských a politických informací než řádně krvavých střetů se zombie. Právě tyto body jsem při čtení nebrala jako zápory, ale naopak jsem o nich smýšlela jako o kladech. Pokud bych bažila po popisech rozhazovaných vnitřností, usedla bych k nějakému béčkovému hororu, jímž Světová válka Z rozhodně není. Ani absenci hlavní postavy jsem nebrala jako chybu, vždyť skutečná válka také nemá jen jednoho hrdinu. Celkově vzato jsem na knize nenašla nic, co by se mi přímo příčilo, snad jen, že jsem někdy nerozuměla technickým výrazům, které autor používá.

Knihu Světová válka Z mohu doporučit nejen fanouškům hororového žánru a fantasy, ale každému, kdo má rád napětí a historii. I když příběh není autentický, mnoho detailů se shoduje s historickými fakty (například typy zbraní a vozidel), což jej činí daleko zajímavějším, než kdyby si autor vše „vycucal z prstu“.

Ukázka z knihy:

Spadla jsem obličejem do vody. Její chlad byl to jediné, co způsobilo, že jsem neomdlela bolestí. Zvedla jsem se, prskala a dusila se, a to první, co jsem uviděla, byla hromada zetek, které po mně šly. Mets musela z toho, že jsem neohlásila bezpečné přistání poznat, že se něco stalo. Možná se mě zeptala, co se stalo, ale já si to vůbec nepamatuji. Vzpomínám si jenom, jak na mě řvala, ať se zvednu a utíkám. Pokusila jsem se na nohu postavit, ale bodavá bolest vystřelila nohou nahoru až do páteře. Noha moji váhu unesla, ale… řvala jsem tak nahlas, že mě Mets musela slyšet i přes okna svého srubu. „Vypadni odtamtud,“ ječela na mě… „Mazej!“ Začala jsem kulhat, rozstřikujíce vodu pod nohama, za prdelí víc jak sto zetek. Muselo to vypadat komicky; takový frenetický závod kriplů. (str. 185)

Související knihy

Brooks, Max

Zoner Press, 2010