První verzi románu Pýcha a předsudek (tehdy ještě pod názvem First Impressions – První dojmy) napsala anglická spisovatelka Jane Austenová v letech 1795 – 1797. Jelikož se jí knihu nepodařilo vydat, odložila ji stranou a věnovala se románu Rozum a cit, který následně publikovala v roce 1811. Po tomto úspěchu se k Prvním dojmům vrátila a přetvořila je do nynější podoby. Od prvního vydání Pýchy a předsudku uběhne příští rok dvě stě let, u nás ji naposledy vydalo nakladatelství Leda. Zatímco mnohem mladší knihy jsou již dávno zapomenuty, příběh slečny Elizabeth Bennetové a pana Fitzwilliama Darcyho se zdá být věčným.

Pýcha a předsudek se označuje jako tzv. román rodinného života (v org. domestic novel), který čtenáři přibližuje, jak vypadá běžný život určité rodiny a hlavní postavou je téměř vždy něžné pohlaví. Tento typ románu psaly převážně ženy a ženám byl většinou i určen.

Příběh nás zavede do hrabství Hertfordshiru, kde žije rodina Bennetových. Paní Bennetové nikdy neunikne žádná důležitá informace, která by jí mohla pomoci provdat některou ze svých pěti dcer. Stejně tak je to i se zprávou, že se novým pánem na Netherfieldu stane velmi zámožný mladík jménem Bingley ze severní Anglie. Poté, co donutí svého chotě, pana Benneta, aby nového souseda patřičně přivítal, a ten mu návštěvu zanedlouho oplácí, si je skálopevně jistá, že ho brzy ožení s některou z dcer.

Na nadcházejícím plese je očividné, že pana Bingleyho zajímá nejstarší slečna Bennetová. Jane si jeho pozornost získala svým nevídaným půvabem a jemným vystupováním. Bingleyho přítel, pan Darcy, již tak společenský není, a když je mu nabízeno, aby si zatančil s druhorozenou dcerou, slečnou Elizabeth Bennetovou, nevybíravě návrh přítele odmítne, aniž by tušil, že ho zmíněná dívka slyší.  Jelikož je Lízinka, jak jí všichni s láskou říkají, dobrosrdečné a veselé povahy, nic si ze slov namyšleného Darcyho nedělá a jen se utvrzuje v tom, že tento muž není její pozornosti hoden. Právě v tento moment začíná jejich dlouhá cesta za štěstím, o kterém se jim snad ani nesnilo.

O vytříbenosti a uhlazenosti autorčina vyjadřování bylo napsáno již mnohé. Nad jejími květnatými výrazy nejedno srdce zaplesá a do každého jejího řádku se začtete s láskou. Austenová je mistrná vypravěčka a v románu Pýcha a předsudek ze sebe dala jen to nejlepší.  V tomto díle není nouze o vtip, bystrou konverzaci a barvité vykreslení všech důležitých postav. Dynamika příběhu poskytuje čtenáři jak chvíle pohody, tak i nečekaných zvratů, které vyústí v radostný závěr, jenž je pro Austenovou typický.

Hlavní ženskou hrdinkou je Elizabeth, inteligentní dívka překypující energií a dobrou náladou. Svým smyslem pro humor si každého podmaní, a proto je ve společnosti velmi oblíbená. Nejraději má svou starší sestru Jane, již chce ochránit před krutým světem, ve kterém je majetek důležitější než láska, a dbá na rady svého otce, jenž si Lízinku kvůli její bystré a rozumné povaze velmi oblíbil. Elizabeth se zařekla, že se vdá jen z lásky, a proto se nebojí odmítnout nápadníky, o kterých si myslí, že by je nikdy milovat nemohla.

Mnozí nepochybují, že předobraz pro Elizabeth našla autorka v sobě samé. Přestože se Austenová nikdy nevdala, a tudíž nedošla šťastného konce jako hrdinky jejích románů, nezahořkla a uchovala si svou veselou povahu.

Pan Darcy se stal pojmem, jenž se zapsal do světové literatury jako ideální muž s mnohými ctnostmi, které ženy po celém světě u skutečných mužů mnohdy marně hledají. Když Elizabeth zjistí, jaký je Fitzwilliam Darcy doopravdy, nemůže se do něj nezamilovat. Přestože na začátku působí jako nevychovaný a povýšený sobec, čím více ho Lízinka poznává, tím více si je jistá, že za touto maskou se skrývá romantická, vřelá duše plná lásky a oddanosti. Není tedy divu, že každá žena by chtěla svého pana Darcyho. Tato postava se stala inspirací pro mnoho dalších knih.

Kromě hlavní dvojice Elizabeth a Fitzwilliama stojí za zmínku i pár Jane Bennetová a pan Charles Bingley. Jane je velmi plachá, citlivá dívka, která nedokáže své pocity, byť jsou velmi hluboké a upřímné, dávat najevo. Její krása je výjimečná, a proto její matka doufá, že se dcera výhodně provdá. Jane najde své štěstí u pana Bingleyho, který je veselé, milé povahy, a do dívky se na první pohled zamiluje. Ačkoliv se mladík nechá snadno ovlivnit svým dlouholetým přítelem panem Darcym a svou sestrou, nakonec se rozhodně správně a uzná, že by po boku žádné jiné dívky nebyl nikdy tak šťastný, jako je s Jane.

Elizabethina matka, paní Bennetová, je příkladem typické paničky, která chce za každou cenu své dcery co nejvýhodněji provdat. Právě s jejími obhroublými vdavkuchtivými způsoby se musel Darcy vyrovnat, než se osmělil požádat Elizabeth o ruku. Útěchou mu mohl být rozumný pan Bennet, který neustále svou ženu usměrňuje, avšak mnohokrát nadarmo.

Ani v tomto románu si Austenová neodpustila kavalíra, který dokáže mladičkým dívkám slibovat lásku až za hrob, ale myslí jen na svůj prospěch a majetek, který vytěží sňatkem. George Wickham dokázal ošálit bystrý úsudek slečny Elizabeth, než ho díky panu Darcymu prokoukla, a svými planými řečmi se mu dokonce podařilo získat i srdce nejmladší ze sester Bennetových, Lydie.

Tento román bych označila za vrcholné dílo Jane Austenové a troufám si říct, že se najde spousta čtenářů, kteří se mnou budou souhlasit. Všechny ženy mají v sobě alespoň kousek z Elizabeth, a proto je snadné se do této postavy vžít a prožívat s ní každou její bolest i radost. Austenové se podařilo vykreslit postavu, která se stala legendou stejně jako její partner pan Darcy. Její hrdinka si jde za svým a nebojí se čelit konvencím, čímž se vymyká obecnému mínění a tradicím. Autorce se prostřednictvím jejích hrdinek podařilo upozornit na to, že v manželství jde o více než jen o postavení a majetek, a že i láska zde má své opodstatněné místo. A proto je nutné si jí cenit.

Hlavní motto románu autorka skvěle zachytila již první větou: „Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“ (dle překladu Evy Kondrysové), a právě tato věta se stala jedním z nejznámějších úvodů v celé anglické literatuře.

Román Pýcha a předsudek patří mezi klasická díla, která je škoda si nepřečíst. Nejenže hrál zmíněný román velkou roli v době, kdy vznikl, jelikož prostřednictvím satiry ukazoval na to, o čem se nemluvilo nebo co se přehlíželo, ale i dnes si zaslouží pozornost. Nemyslím si, že by se doba natolik změnila, aby sňatky z rozumu nebyly aktuální. Jediný rozdíl spočívá v tom, že je nyní nazýváme jinými, hanlivějšími výrazy, a na takové nevěsty se díváme z trochu jiného pohledu než tehdy.

Ukázka z knihy

V hlavě jí zavládl bolestný zmatek. Nemohla se udržet na nohou a skutečně slabostí klesla na židli a dobrou půlhodinku proplakala. Když uvažovala o tom, co se zběhlo, její úžas každým okamžikem rostl. Pan Darcy ji požádal o ruku! Miluje ji už dlouhé měsíce! Tak ji miluje, že si ji chce vzít přes všechny výhrady, kvůli kterým zabránil sňatku svého přítele s její sestrou a které mu přece musely připadat přinejmenším stejně pádné v jeho vlastním případě.  Bylo to téměř neuvěřitelné. Lichotilo jí, že bezděčně vyvolala tak mocný cit. Ale ta jeho pýcha, ta jeho ohavná pýcha – jeho nestoudné doznání, co učinil v Janině případě, neomluvitelná sebejistota, s jakou se k tomu přiznal, třebaže to nemohl ospravedlnit, necitelný způsob, jakým vyslovil Wickhamovo jméno, zatímco se vůbec nepokoušel popřít, že se k němu zachoval krutě – to vše zapudilo soucit, který jeho náklonnost na okamžik vyvolala. (str. 202)

Související knihy

Austenová, Jane

Leda, 2009