Narodil se 10. srpna 1932 v Praze. Oba jeho rodiče se věnovali ochotnickému divadlu a nebylo proto divu, když se Miloslav v roce 1951 rozhodl studovat na DAMU, nejprve herectví, poté režii. Již v roce 1953 byl ale nucen školu opustit. Krátce pracoval jako asistent věhlasného režiséra Alfréda Radoka, ještě v témže roce však nastoupil dvouletou vojenskou službu u pomocného technického praporu. Krátce působil jako vychovatel a od 60. let se plně soustředil na kariéru spisovatele.

Jeho prvotinou byla humoreska Z chlévů i bulvárů aneb Smrt je moje východisko (1960), následovalo několik dalších satirických povídek. V této době rovněž spolupracoval s divadlem Semafor, kde účinkoval v estrádních pásmech s vlastní skupinou Vrabec v hrsti. Koncem šedesátých let se již populární Miloslav Švandrlík s konečnou platností zapsal do povědomí snad celého národa, když publikoval román Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1969). Satirická mozaika, v níž autor čerpá z vlastních zkušeností, si okamžitě získala čtenářskou oblibu, kterou si udržela i po pádu komunistického režimu. O nadčasovosti Švandrlíkova díla svědčí i filmové zpracování z roku 1992 a několik románových pokračování z 90. let (např. Říkali mu Terazky, 1991).

Od 70. let byl Švandrlík nucen opustit politickou satiru, jeho tvůrčí zápal však ani v nejmenším nepolevil, naopak dal vzniknout mnoha dalším populárním dílům, mezi něž patří Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka (1973) a několik dalších knih s těmito protagonisty, Doktor od Jezera hrochů (1980) nebo Dívka na vdávání (1983).

V 90. letech se kromě pokračování Černých baronů věnoval rovněž sepisování svých vzpomínek, které vyšly pod názvem Černý baron od Botiče (1993) a následně v rozšířeném vydání pod názvem Zrovna teď musíš čůrat? (2007). Ani v těchto dílech Švandrlík neopouští svůj srozumitelný humor založený především na anekdotické struktuře příběhů, jasné pointě a poněkud plochých, ostře vykreslených, karikaturách postav. K vtipnosti jeho knih přispívá i dlouholetá spolupráce s kreslířem Jiřím Wintrem-Nepraktou, který většinu jeho děl ilustroval.

Vedle knižní tvorby se Švandrlík rovněž věnoval psaní do časopisů, především do satirického týdeníku Dikobraz, v jehož redakci se vystřídalo i několik dalších velikánů českého humoru, například Václav Lacina, Adolf Hoffmeister nebo Zdeněk Jirotka. Kromě toho Švandrlík přispíval do časopisů Pionýr, Květy a Mladý svět.

Zemřel 26. října 2009.

Foto: commons.wikimedia.org, autor: Luděk Kovář, Wikipedia

Zdroj: www.spisovatele.cz, www.slovnikceskeliteratury.cz