Profesionální fotoreportér Vincent Laforet pracuje pro The New York Times, National Geographic, Vanity Fair, Time, Sports Illustrated, Newsweek a Life. V roce 2008 vyhrál se svými snímky z olympijských her v Pekingu sportovní kategorii World Press Photo a roku 2002 získal Pulitzerovu cenu za reportáž z Afghanistánu.

Laforet patří k nejlepším fotografům současnosti. Ve své nové knize Velká kniha reportážní fotografie, vydané nakladatelstvím Computer Press, prozrazuje mnoho svých vlastních tipů a triků, jak lze dosáhnout perfektní  a jedinečné fotografie. Kniha je určena primárně profesionálním fotografům, ale dle mého názoru ji ocení i začátečníci. Všechny fotografie, které jsou v knize, mají své vlastní příběhy. Pozadí jejich vzniku odtajňuje Laforet na přiloženém DVD, kde zároveň prozrazuje, s jakým tělem, objektivem a nastavením byly konkrétní snímky pořízeny.

Fotografování je o hledání správného pohledu, neobvyklého, nečekaného, takového, jaký ještě nikdo neobjevil. Právě kvůli jiným úhlům pohledu miluje Laforet leteckou fotografii, často si objednává na focení vrtulník, a tak dlouho krouží kolem nějakého místa, dokud neuvidí něco, co by stálo za vyfocení. Z ptačí perspektivy zvěčnil mimo jiné bruslaře v Central Parku, golfisty v Illinois, dálnice v Kalifornii a také krajinu zpustošenou hurikánem Katrina.

Nejde o vás a vaše zážitky coby fotoreportéra; jde o fotografie, které pořídíte. Jde o lidi, jejichž příběh jimi vyprávíte. (str. 23)

Nepatří k těm fotografům, kteří mačkají spoušť desetkrát za minutu s tím, že něco z toho se snad podaří. Laforet sedí dlouhé hodiny na jednom jediném místě a trpělivě vyčkává na ten správný okamžik, přemýšlí, jaký objektiv je nejvhodnější, uvažuje, kam se asi podívá hráčka tenisu, když vyhraje a podle toho si pak vybírá svou pozici. Jistě, je to sázka do loterie, nikdy neví, jak se fotografovaný zachová, ale má takové štěstí, že mu to většinou vyjde. A pak, díky všem předcházejícím úvahám, vznikne jedinečný snímek, kterým se může pochlubit jen mistr Vincent Laforet.

V jeho knize jsou jak fotografie, na které se Laforet dlouho připravoval, tak i fotografie, které jsou dílem náhody. Na focení opraváře na mrakodrapu Chrysler Building v New Yorku si dal opravdu záležet, vybral si objektiv, připravil stativ, o deset pater níže umístil dva blesky, další dva dal před opraváře, jeden za něj a výsledek je perfektní. Stejně dokonalým dojmem působí ale i fotografie muže v bílém klobouku kráčejícího do moře, kterého si Laforet všiml úplnou náhodou. Co z toho plyne? Dívejte se kolem sebe a snažte se odhalit něco, co jiní nevidí. Časem budou možná na obálce New York Times i vaše fotky.

Nemusí být hned vaším cílem stát se fotoreportérem; nemusíte chtít změnit svět. Já bych vám doporučil jedno: užívejte si každou chvíli strávenou fotografováním, bavte se. A zkoušejte. (str. 14)

Související knihy

Velká kniha reportážní fotografie
Jak vznikají snímky, které řeknou víc než slova

Laforet, Vincent

Computer Press, 2012