Asi takto začíná děj románu Dveře maďarské autorky Magdy Szabó, který vydalo nakladatelství Leda ve spolupráci s nakladatelstvím Rozmluvy. Magda Szabó (1917 – 2007) byla úspěšnou spisovatelkou, jejíž život a tvorbu poznamenal politický vývoj v Maďarsku. Baumgartenovu cenu, jednu z nejprestižnějších maďarských literárních cen, kterou obdržela za své dílo již v roce 1949, musela vrátit a až do roku 1956 nesměla publikovat. Psala poezii, prózu pro děti i dospělé a dramata. Jejím manželem byl spisovatel a překladatel Tibor Szobotka. Mimo román Dveře je za její nejlepší dílo považován Staromódní příběh, v němž líčí svoji vlastní rodinnou ságu.

I román Dveře je autobiografickým příběhem líčící vztah ženy a její služebné Emerence. Celý je vyprávěn autorkou v první osobě a přináší na světlo vzpomínky, které byly už nějaký čas odsouzené k zapomnění. Přes podvědomí a dramatické sny vyplouvají na povrch a spisovatelka se pokouší kát formou osobní zpovědi. Hledá tak rozhřešení za to, že otevřela dveře, které měly zůstat zavřeny.

Emerence byla velmi pracovitá, ale svérázná žena. Její zaměstnavatelé si nevybírali ji, ale ona je. Její železné vůli se nedalo v ničem odporovat, ale stejně tak sveřepě, jak lpěla na určitých rituálech, dovedla milovat i nenávidět. Rozdíl dvou světů – intelektuálního a proletářského mezi ně vystavěl téměř neproniknutelnou zeď. Teprve postupem času k sobě obě ženy našly cestu, naučily se vzájemně respektovat a ctít. Emerence v otevřenějších chvilkách vyprávěla o svém těžkém životním údělu, na němž se podepsala celá novodobá maďarská historie. Narodila se za Rakouska-Uherska, tatínek jí brzy zemřel, otčím jí zakázal chodit do školy a ke všemu se musela starat o domácnost. Když její sourozence, blonďatá dvojčátka sežehl blesk, maminka se jí utopila ve studni a otčím padl ve válce, začala sloužit u cizích lidí. Za záchranu malé židovské dívky v době fašistické vlády dostala odměnu. Její široké srdce ale neprahlo po fyzických darech, toužilo po lásce a uznání. Toho druhého se jí dostalo, prvního však nikoliv. Nasazovala svůj život a skrývala ty, kteří zrovna byli v nouzi, ať to byl zraněný nacista, sovětský voják či zatoulané kotě. Odměnou jí byly ústrky a policejní popotahování. Žádný režim si ji nekoupil. Nezajímali ji komunisté ani církev. Přesto žila svůj život v souladu se svým svědomím. Zachraňovala vše živé, avšak jen potud, pokud to bylo možné. Návštěvy usedaly u ní na zápraží. Dveře jejího bytu pro ně zůstaly zavřené. Jaké střežily tajemství? A za jakých okolnosti je byla přinucena otevřít?

Emerence mnohdy jednala iracionálně, avšak pozorný čtenář posléze zjistí důvody jejího chování. To, co zažila ona, by vydalo na několik knih, kdyby ovšem chtěla vyprávět. Nechtěla. Chtěla zapomenout. Román o zvláštním vztahu dvou žen je nejlepším důkazem, že obyčejní lidé mívají neobyčejně životy. Vypráví o tom, co je důležitější – zda moc a sláva, nebo láska a zodpovědnost – o tom, že vždycky máme možnost volby a je jen na nás, co si vybereme. A že ne vždy jsou naše rozhodnutí správná, ale vždy za ně neseme zodpovědnost.

Opravdu pozoruhodné dílo, které stojí za přečtení a za zamyšlení. Rozhodně to není jen oddechová četba na dovolenou, což dokazuje i to, že kniha byla zfilmována a hlavní roli služebné ztvárnila britská herečka Helen Mirrenová, známá jako představitelka Alžběty II.

Související knihy

Szabó, Magda

Leda, 2011