Umberta Eca zná snad každý jako autora slavného románu Jméno růže či nedávno vydaného Pražského hřbitova. Nyní se českému čtenáři dostává do rukou Ecova kniha poněkud odbornějšího ražení obsahující soubor historických studií o znaku a interpretaci.
Četné upoutávky knihu Od stromu k labyrintu, kterou roku 2012 vydalo nakladatelství Argo, prezentují jako studii, která se zaměřuje na dva modely encyklopedického poznání, z nichž jeden vychází z ideje stromu a druhý z ideje labyrintu. Je však chyba si myslet, že kniha pojednává pouze o tomto problému. Ve skutečnosti je titul shrnutím různorodých esejí, které mají společného jmenovatele, pro Umberta Eca tak typickou sémiotiku.
Umberto Eco, který se narodil roku 1932 v Alessandrii, je italský medievalista, estetik, filosof, sémiolog a spisovatel. Svá univerzitní léta zahájil studiem práv v Turíně, které ovšem brzy přerušil a začal se učit středověkou filosofii a literaturu. Po úspěšném ukončení univerzity působil jako nakladatelský redaktor a profesor. Mezi jeho další odborná díla patří například Umění a krása ve středověké estetice, Kant a ptakopysk, Teorie sémiotiky nebo Poznámky na krabičkách od sirek.
Jelikož je svazek souborem prací, které vznikly v různých dobách, z odlišných pohnutek a za rozmanitým účelem, nejsou příspěvky nijak uniformizované. Zatímco některé byly původně určeny pro čistě akademické účely a obsahují velmi bohatý poznámkový aparát (někdy dokonce poznámka tvoří samostatnou stranu knihy), jiné byly evidentně konstruovány pro širší veřejnost a mají odlehčený charakter.
Co je vlastně ona sémiotika, které se Ecova kniha obšírně věnuje? Jde o disciplínu, která se zabývá všemi jazykovými systémy, se kterými se každý z nás pravidelně setkává (například dopravní značky, piktogramy, řeč hluchoněmých, Morseova abeceda, šachová hra a podobně). Existují však i zastánci zoosémiotiky, kteří tvrdí, že uživateli znaků jsou též zvířata. Ostatně i této problematice se Umberto Eco v jedné z esejí dotkne, konkrétně v kapitole pod názvem O psím štěkotu (a dalších zoosémiotických archeologiích).
I když se kniha nevěnuje jen sestavování encyklopedií (tedy způsobu pořádání jednotlivých prvků do celku), přesto, jak ostatně hovoří i titul publikace, jde o část stěžejní (a také nejobsáhlejší). Co tedy Eco míní svým stromem a labyrintem?
Strom je proces poznání, kdy se vychází od nějakého nejobecnějšího pojmu, který se dále větví do stále podrobnějších upřesnění, až vyjde najevo úplná a jedinečná charakteristika (které je ovšem velice těžké dosáhnout, o čemž se přesvědčili již antičtí intelektuálové). Právě postup „strom“ používá přírodověda (kočka domácí patří do říše živočichů, kmene strunatců, třídy savců, řádu šelem, čeledi kočkovitých, podčeledi malých koček, rodu kočky, druhu kočky divoké).
Naopak v modelu labyrintu se čtenář pohybuje spletí uliček a rozcestí, z nichž všechny mají svůj význam. Mohlo by se dokonce zdát, že jde o metodu „pokus a omyl“. Pro lepší představu si můžeme labyrint představit jako internetovou síť, ve které, zatímco hledáme nějaký určitý pojem, se můžeme ze své cesty snadno odklonit a dojít tak k pojmu naprosto odlišnému.
Na svou ideji o stromu a labyrintu autor „nabaluje“ další eseje, které se pohybují v časovém horizontu od antiky po současnost. Celkem kniha obsahuje osmnáct prací, z nichž jmenovitě uvedu například studie „Metafora jako poznání: Aristotelova smůla ve středověku“, „Falzifikace ve středověku“ nebo „Užití a interpretace středověkých textů“.
Ecovy studie nebylo vůbec snadné číst, vyžadují totiž hluboký zájem, vědomosti a soustředění. I když se o filosofii již nějakou dobu zajímám, ráda si přečtu díla slavných filosofů a při svém studiu jsem se setkala i s dějinami jazyka, dělalo mi občas problémy autorovi porozumět a mnoho výrazů jsem si musela vyhledávat ve slovníku cizích slov. I přes tyto problémy, se kterými jsem se potýkala, jsem knize a jejímu autorovi velice vděčná, jelikož jsem byla v dobrém slova smyslu nucena doplňovat své znalosti, což jsem jim nemohla mít za zlé, ba právě naopak.
Pro čtenáře, který nezná nebo neumí zařadit velikány jako například Aristotela, Immanuela Kanta či Isidora Sevillského, neorientuje se v základech logiky a nerad se prokousává odbornými výrazy, není kniha rozhodně to pravé. Naopak pro někoho, koho zajímají dějiny filosofií různých jazyků, je dílo skvělou příležitostí, jak si své obzory rozšířit.
Související knihy
Od stromu k labyrintuEco, Umberto
Argo, 2012
Velmi zajímavé čtení, nicméně pro drtivou v+tšinu čtenářů dle mého názoru velmi těžce stravitelné.