Světový oceán pokrývá téměř sedmdesát procent povrchu celé naší planety a tak na pevninu zbývá neúměrně malá část. A pokud vezmeme v potaz, že existují tajemné věci, monolity a stavby, jejichž původ, vznik a účel neodkážeme dodnes, ani s pomocí moderní techniky a znalostí, odhalit, byť k nim máme vlastně dobrý přístup, pak není pochyb o tom, že to, co se nalézá hluboko pod hladinou, skrývá daleko větší tajemství. Potopit se do obrovských hloubek není pro člověka možné a tak se mohou využívat vlastně jen nejrůznější přístroje, jenže ani ty nejsou – a to ve většině, schopné odpovědět na otázky, které si lidstvo klade již mnoho desítek let.
Jako příklad za všechny můžeme jmenovat snad nejznámější Lochneskou příšeru, která by se měla ukrývat někde hluboko ve skotském jezeře Lochnes. A i když se do těchto míst vydalo již nepočítaně výprav, dá se konstatovat, že žádná z nich nebyla natolik úspěšná, aby lidstvu přinesla tolik očekávané a nezvratné důkazy o existenci tohoto tajemného tvora.

Jan A. Novák se ve své knize Tajemství mořských hlubin zabývá právě takovými záhadami, tedy těmi, které jsou ukryté kdesi hluboko, kde je pro nás neproniknutelná tma. To ale jen zdánlivě…
Zabývá se i zmiňovanou Lochneskou příšerou, jak jinak, je to snad skutečně jedna z bytostí nebo lépe řečeno záhad, které lidstvo, dá se říci, věří, i když ji nikdy nespatřilo a ani nejsou důkazy o její existenci. Ovšem mezi záhadami, které jsou zatím jen v jako domněnky či spekulace existuje daleko více či méně podobných příšer, včetně tzv. UFO, které by snad podle některých názorů mohlo jako mimozemská civilizace sídlit či přilétat na zem právě z hlubokých vod oceánů… Zdá se vám to přitažené za vlasy?

Tak pokračujme. Titanic jako nepotopitelnou loď zná snad každý, a kdo o ní neslyšel dříve, pak ho určitě dostihl film s Leonardem di Capriem o jeho životní lásce, která skončila právě na dně Atlantiku. Ovšem autor knihy se zaměřuje na něco jiného, než na zkoumání potopitelnosti této lodě či její možné výměny za sesterskou Olympii, i když se o tomto také v krátkosti zmiňuje. Upozorňuje na jasné světlo, které nehybně stálo několik mil od potápějícího se Titanicu – kapitán Lord z parníku Californian pak musel čelit nařčení z neposkytnutí pomoci. A i když konečný ortel nebyl nikdy vynesen, resp. zřejmě Titanic nemohl vidět pro příliš velkou vzdálenost, tedy zda se skutečně jednalo o Californian či něco jiného, vznikla záhada, která opět nebyla dodnes vyřešena a tak se dostal tento fakt na stůl záhadologům.
Titanic ale není jedinou lodí, z vyprávění a legend jich v historii známe několik a mají, oproti Titanicu daleko pohnutější minulost. Třeba Mary Celeste, dnes spíš známá jako Loď duchů, která zmizela, aby se pak mohla znovu v prosinci 1872 objevit, ale s jedinou chybou – byla bez posádky, s potrhanými plachtami, ale jinak neporušená a schopná plavby, s plným vybavením a opuštěná tak, jako kdybyste si jen na minutku odskočili… Podobně se podařilo nalézt i plachetnici Sea Bird, která dokonce sama vplula do přístavu. Na palubě opět nikdo nebyl, vlastně ano – byl tam pes…

Ukázka z knihy Tajemství mořských hlubin

Komise se ocitla v úzkých. Nepodařil se jí ani pokus obvinit posádku Dei Gratia z pirátského přepadení Mary Celeste, když se ukázalo, že skvrny na starožitné šavli pod postelí kapitána Briggse nejsou od krve. Všechny zjištěné okolnosti nedávaly dohromady žádný smysl. Loď byla zjevně něčím ohrožována, s největší pravděpodobností však nikoliv bouří. Mnohé nasvědčuje tomu, že pohroma přišla jako blesk z čistého nebe, na lodi do poslední chvíle probíhal normální život, kapitánova manželka šila, dcerka si hrála. Pak kdosi odklopil a převrátil palubní poklopy, otevřel jeden soudek, aniž však projevil zájem o ostatní, poškodil plachtoví, způsobil záhadné rýhy na přídi, změřil a zapsal polohu lodi – ale přitom se ani nedotkl peněz či cenných předmětů. Posádka se opevnila v záďové nástavbě a nakonec nejspíš loď opustila v jediném záchranném člunu, nebo se o to alespoň pokusila. Nechala však přitom na palubě lodi rozbitý kompas, deník a řadu důležitých předmětů…
Člun ani posádku už nikdy nikdo nespatřil, přestože úřady nařídily rozsáhlé pátrání na pobřeží Azor i mezi posádkami lodí proplouvajících touto oblastí. A tak Mary Celeste vstoupila do legend.

Nebudu zde popisovat další a další záhady, ať ty známé či zcela neznámé, které Jan A. Novák přibližuje ve své zajímavé knize. Je jich až příliš mnoho a každá z nich si zaslouží to, abyste si o ní přečetli víc. Třeba právě z pera tohoto autora, novináře, publicisty a také spisovatele, který vydal již několik knih, podobného žánru. Nudit se rozhodně nebudete. Téma záhad pod hladinou oceánů je skutečně zajímavým, a pravdou je, že se více autorů věnuje spíše tomu, co je vidět na zemi, než těm místům, na která se většinou nikdo z nás nevydá, která ale zůstávají o to tajemnější. Jan A. Novák, jak píše, se na některá místa měl možnost podívat, o to víc je pak cennější jeho svědectví, které ve své knize podává, zvláště pak například při popisu jednotlivých míst.

Takže se jako čtenáři můžete těšit už jak na zmiňované záhady, tak další, možná ještě zajímavější. Svět Julesa Verna a jeho ponorek, nevysvětlené záhady Bermudského trojúhelníku a nebude chybět ani bájná Atlantida, která se snad při velké katastrofě měla potopit na dno oceánu. Autor ve své knize dělí záhady na kapitoly, takže nalézt jednu konkrétní bude trochu oříšek a je třeba prolistovat téměř celou knihu. Záhady jsou totiž v kapitolách rozděleny podle toho, co je spojuje. Doporučuji ale pročíst si stránku za stránkou, protože jen tak získáte dokonalý náhled a přehled, budete chápat souvislosti, o kterých autor píše.

Celá kniha je psána velice čtivě, není divu, že se autorovy knihy tak dobře prodávají. Píše velmi detailně, například určitá místa či věci, lodě, které byly po ztracení nalezeny, popisuje tak, že si danou věc dokážete představit. Navíc jsou dodány i černobílé obrázky a náčrty, což činí popisky ještě zajímavějšími. Jak autor sám uvádí, říci, že když je něco nevysvětlené, že nevíme, co si o záhadách myslet, tak říci, že je to nepravdivé, je v podstatě shození ze stolu bez dodání faktů. A o to se Jan A.Novák ve své knize snaží. Nebudete tu burcováni „přesvědčivými“ fakty, autor vám naopak nastíní údaje dostupné, tedy fakta zjištěná, navíc spojená s tím, co se nejen „povídá“ ať z příběhů či legend, ale třeba i z vyprávění, pokud se jedná například o příběh z nedaleké minulosti a nechává na vás, abyste si vy sami udělali svůj vlastní úsudek. Takové knihy jsou nepochybně přínosem, nejsou zaměřené vysloveně subjektivně, ale snaží se podávat především objektivní fakta.

Vzhledem k tomu, že to není tak dlouho, co jsem od tohoto autora dočetla knihu Tajemné Česko, mohu tak říci, že jsem ráda, že se Jan A. Novák věnoval tématu mimo suchou zem, tématu, které je podobně zajímavé a ještě více tajemné. A tak ji mohu opět jen a jen doporučit. Zaujme jak ty z vás, kteří se o témata mořského světa zajímáte, tak i ty, kteří si jen chcete přečíst něco zajímavého s nádechem tajemna a dozvědět se ne spekulace, ale fakta a uvažování o tom, co se vlastně tehdy stalo…

Související knihy

Novák, Jan A.

XYZ, 2010