Možná není až tak daleko od věci nechat se inspirovat nejen zajímavými nápady na štědrovečerní tabuli, ale i tradicemi, kterými se dají vánoční svátky zpříjemnit. A pokud máte doma děti, pak by se dalo říci, že se za takové nápady dá platit zlatem. Konec konců, ne všichni si všechno pamatujeme, existuje také spousta zvyklostí, o kterých jsme například neslyšeli, nebo naopak – ty co známe lze vylepšit dalšími znalostmi o původu tradice atd. A tak máme příležitost naučit naše potomky novým znalostem anebo třeba oslnit známé a příbuzné.

Lucie Kochová ve své Velké knize o Vánocích sestavila zcela podrobný výčet vánočních tradic a zvyklostí a to včetně zmiňovaného původu. Samozřejmě tedy těch, se kterými se setkáme u nás, v českých domácnostech.
Tak například takové jmelí. Každoročně jej zavěšujeme doprostřed místnosti, ale víme vlastně, odkud dorazilo a proč tohle děláme?

Ukázka z knihy

V českých domácnostech se jmelí zabydlelo teprve na konci 18. století. Přišlo k nám jako mnoho jiných tradic, spolu s tovaryši a cestovateli, ze zahraničí. Nejdříve se kupovalo na svátky pouze v Praze, později se rozšířilo do velkých měst s nakonec na venkov. Snítky této pozoruhodné rostliny koupíte o adventu málem na každém rohu, v květinářství, na trzích. Jsou buď přírodní, zelené s bílými kuličkami nebo potažené zlatou barvou. Typická dekorace moderních domácností by naše prapředky uváděla v němý úžas. Nic takového ještě před sto padesáti lety neznali.
To v konzervativní Anglii ano. Na Štědrý den zavěšovali doprostřed kuchyně velký trs jmelí, pod kterým bylo pánům dovoleno políbit i cizí dámu. Stačilo jen číhat na správný okamžik, případně lstí vybranou dívku či ženu pod něj vylákat.
V Německu a ve Francii zase hospodáři jmelím ovazovali ovocné stromy, aby je chránily proti housenkám a krupobití, a koledníci mrskali ulepenými větvičkami kmotry, které se musely vykoupit dárky.

Ano jistě je možnost si vše o tradicích a zvyklostech nalézt v moderní krabičce, které říkáme počítač, ale proč trávit hodiny vyhledáváním, někdy i bez záruky? Navíc, kniha má své kouzlo, můžeme se posadit při brzkých večerech na pohovku, otevřít ji, listovat a dovídat se nové skutečnosti obklopeni dětmi, které vyprávění o starých časech, pokud jej podáme vhodnou formou úměrnou jejich věku, bude nepochybně zajímat.

Celá knížka je velice svátečně připravena, i co se týká vzhledu. Tedy tak, jak se na vánoční svátky sluší. Navíc je text doprovázen celou řadou fotografií souvisejících s těmito dny v roce, a to včetně obrázkové inspirace na jídla, která se mohou, a většinou objevují na vánoční tabuli. Jak tvrdí Lucie Kochová, všechny jsou vlastnoručně vyzkoušené, takže nám tak autorka nenabízí jen opis nějakých receptů sesbíraných na různých místech, ale předkládá čtenáři jídla, která prošla jejím vlastním žaludkem. Pravdu je, že velkou část z nich asi všichni budeme znát, ale nalezeme zde i takové, které jsme možná ještě nikdy nevyzkoušeli. Podle podrobných rad tak máme možnost vnést něco nového do zažitých zvyklostí.

Kromě receptů na dobroty, sladkosti a štědrovečerní menu autorka nabízí i další možnosti, jak zvelebit náš příbytek na Vánoce. Počínaje vkusnými dekoracemi určenými pro byt či dům, pokračujíce nápady na zdobení stromečku – tady se může doslova vyřádit každý. A opět pokud máte děti, pak neklaďte nejen své fantazii odpor, nechte se trošku inspirovat právě Lucií Kochovou a zapojit aktivně své potomky. Výsledek bude jistě stát za to.

A konče nepostradatelnými dárečky, které pod zelený stromeček neodmyslitelně patří. Ono zabalit je nejen vkusně, ale především takový dárek vymyslet s dobrým nápadem, stojí mnohdy víc úsilí, než si myslíme.

Často nalezneme v různých diskuzích povzdechy maminek a žen, které „nestíhají“ před svátky všechno vysmejčit, navařit, napéct… Opět se všichni můžeme nechat inspirovat, resp. trochu si nechat poradit od autorky této knihy, která přichází s návody, jak si sestavit podrobný plán s dostatečným předstihem, aby vše klaplo bez většího shonu, napětí a nervozity. Právě tyhle ventilované pocity bychom měli na konci roku odhodit někam do koše.

Cílem autorky nebylo při sepisování této knihy vytvořit jen tak nějakou příručku. Snaha byla o vytvoření inspirace pro jakýsi návrat k původním hodnotám, k tradicím, které v moderní době plné shonu jaksi přehlížíme. Velmi hezky a naprosto jasně je toto vyjádřeno hned v úvodu knihy:

Vánoce jsou pro mnohé z nás velmi stresující. Už od října začínají hrát v obchodech koledy a prodejci nás zavalují hromadami zboží, bez kterého se podle nich o letošních svátcích neobejdeme. Když jsem začala pracovat na této knize a ponořila se do historických pramenů, zjistila jsem, že moderní Vánoce jsou opravdu zbytečně komplikované a náročné. Naši předci o adventu rozjímali, ale my moderní ženy se v předvánoční době měníme v lovkyně, které se snaží urvat v přeplněných obchodech lacinou kořist. Namísto původních oslav narození Krista slavíme spíše blahobyt a konzum. Zkusme zase vrátit vánočním svátkům jejich původní smysl a začněme je prožívat jako oslavu soudržnosti rodiny.

V tomto názoru Lucie Kochové se odráží i její povolání, které je jí zároveň i koníčkem, kterému se věnuje. Už dříve lektorovala výtvarné kurzy pro děti a dospělé s ohledem na tradice, zabývá se ekologií, kulturně-společenskými jevy, folkloristikou a hlavně pak problematikou českých tradic. A nutno říci, že její názory uvedené ve Velké knize o Vánocích stojí alespoň za zamyšlení.

Knížka je skutečně velmi pěkně připravena a je doslova nabitá všemožnými nápady a inspiracemi. Nové znalosti mohou získat nejen ti, o kterých jsem se zmiňovala, ale zároveň je kniha i naprosto výborným dárkem, třeba pod stromeček pro všechny generace známých a příbuzných, a to nejen kvůli jejímu obsahu, ale právě i díky zpracování, které bych si klidně dovolila označit za to luxusnější.

Související knihy

Kochová, Lucie

Mladá fronta, 2010