Eoin Colfer není žádným nováčkem mezi spisovateli, naopak – je autorem mnoha bestsellerů. Čtenáři si nejvíce oblíbili jeho sérii knih o geniálním mladistvém zločinci Artemisi Fowlovi, ale ani jeho knihy psané pro děti a mládež nezůstávají pozadu. Do povědomí čtenářů celého světa se dostal i díky tomu, že si ho dědici světoznámého spisovatele Douglase Adamse zvolili, aby dopsal šestý díl kultovního Stopařova průvodce Galaxií.

V roce 2011 dokončil první knihu určenou pro dospělé. Je jí román Hlubokej průser, který vychází v nakladatelství Plus. Jako hlavní hrdina se nám představuje drsný vyhazovač Daniel McEvoy. Colfer se hrdě hlásí ke svým vzorům Dashiellu Hammettovi a Raymondu Chandlerovi, což se výrazně projevuje v humoru, s jakým se v jeho knihách potkáváme.

Daniel McEvoy má potřebu chránit druhé, proto k němu práce vyhazovače vyloženě pasuje. Vždyť co dělá vyhazovač? Chrání hosty a personál před potenciálním nebezpečím. To ovšem není jediný důvod, proč se do práce těší. Tím dalším, o poznání větším, je servírka a Danielova občasná milenka Connie, na kterou myslí víc, než se sluší. Teď už má jistotu, že mu Connie lásku opětovat nebude. Někdo jí totiž právě prostřelil hlavu.

Ve stejný den, pár hodin před nalezením Conniina těla, se Daniel vydává na návštěvu za svým dlouholetým kamarádem a doktorem Zebulonem Kronskim. Zeba sice v ordinaci nenajde, zato tam potká gorilu jednoho místního drsňáka. Chvíli předstírají zdvořilý rozhovor, pak gorila Macey Barrett vytáhne z rukávu nůž a zaútočí. Daniel na nic nečeká, adrenalin aktivuje jeho válečné instinkty a zabodne Meceymu do krku klíč. Rázem dostává román nový, tak trochu detektivní kabát, který mu velice sluší.

Přinutím se sledovat, jak Macey Barrett umírá, protože tak to dává alespoň nějaký smysl. Nechci dospět do stadia, kdy někoho zabiju a pak se zavřenýma očima počkám, až umře. Musíte dbát na to, aby byly tyhle věci těžké, protože jinak jim snadno přivyknete. (str. 37)

Co dřív? Pátrat po zmizelém příteli, nebo raději po vrahovi milované? Connie má přednost. Na Zeba ani Daniel ani čtenáři nezapomenou. Objevuje se totiž v rozhovorech, které se ozývají v Danielově hlavě. Té osobě ve své mysli Dan říká „přízračný Zeb“. Tyto pasáže jsou přehledně odlišeny kurzívou.

A na mě kašleš a necháš mě umřít, ozývá se vyčítavě přízračný Zeb.
S největší pravděpodobností jsi už mrtvej…
Kašleš na mě. A to si kurva říkáš kamarád. Irskej kokot jsi.
Uražený duch, to mi ještě scházelo. (str. 102)

Když ho zrovna nesledují policisté, přesněji řečeno, policistky, sleduje on je, protože chce, stejně jako oni, přijít na kloub nečekané vraždě. A navíc je jen otázkou času, kdy se najde tělo mrtvého mafiána, takže Dan žije v neustálém strachu z toho, že bude mít „potěšení“ setkat se s jeho nadřízenými. A to ani není zdaleka všechno.

Trefný a třeskutý humor této knize opravdu nechybí. Jak už jsem psala v úvodu, inspirace Raymondem Chandlerem je více než patrná, ale nedá se říct, že by ho Colfer kopíroval. To, co se mu u Chandlera líbí, vstřebává a přetváří k obrazu svému.

Pokud sháníte pohodové, humorné čtení na pláž pod slunečník, s klidným svědomím vám doporučuji právě tuto knihu.

Související knihy

Colfer, Eoin

Plus, 2012