Jedna z nejúžasnějších publikací, jakou jsem kdy četla. Poutavým způsobem přibližuje život před více než půldruhým milionem let. Ve vesnici Kura žije hlavní hrdinka Pche, jež je ženou z rodu Homo erectus. Celá společnost je matriarchální, vedoucí postavení mají tedy ženy.

Román Dcera Kury ukazuje tehdejší svět bez servítek, naturalisticky popisuje boj o přežití, jenž je s naprostou samozřejmostí začleněn do děje. Přirození zvířecí nepřátelé jsou součástí tamního života a vyhrává ten silnější.

Lidé Kury mají svou Matku, kterou je Čirika. Matka Kury má dceru Pfí a vnučku, hlavní postravu knihy – Pche. Čiriku zahubila jedné temné noci lvice. Byla již stará, přesto ji Pche postrádala pro její vůdčí osobnost. Kromě Matky Kury přišlo téže noci o život Dítě. Dítětem byly nazývány všechny děti, které nedosáhly věku čtyř jar, kdy jim bylo slavnostně přidělováno jméno. Ztráta dětí – kvůli nemoci nebo odvlečení dravými zvířaty, byla běžnou, i když smutnou záležitostí.

Po smrti Matky Kury společnost přijala novou Matku Pfí a zodpovědnost Pche mnohonásobně vzrostla. Blížila se doba, kdy bude řada na ní… V matriarchální společnosti měl každý pevně určeno své postavení. To se projevovalo jak v běžném životě, tak při slavnostech. Tradiční slavnosti Vázání pouta, oslavě konce sklizně, při níž si ženy vybíraly svého muže, předcházel průvod od příbytku k příbytku. Začínalo se od žen nejvýše postavených – Čirikiných dcer, až po poslední ženu Hmm. U každého příbytku okusili členové průvodu jídlo. Kvalita jídla i nádob, v nichž bylo podáváno, se snižovala. Hmm mohla nabídnout k ochutnání pouze košík se sušeným ovocem.

Poutavě popsané tradice společnosti, rozhovory mezi lidem, lov, úprava jídla, ošetřování zranění, zacházení s dětmi, to vše činí román nesmírně zajímavým. Je obohacen o nádherné nafocené olejomalby Jana Skořepy. Autorkou románu je Debra Austinová, jejíž vášní je paleoantropologie. Překvapilo mě, že původním povoláním je gynekoložka.

Názvy kapitol a výrazy dokreslující africký kolorit vycházejí ze svahilštiny. Byly přetvořeny uměleckou licencí autorky. Pro lepší porozumění je v závěru slovníček, v němž čtenář nalezne překlad názvů jednotlivých kapitol. Bez něj by byly nesrozumitelné.

Při čtení je třeba správně pochopit příbuzenské vztahy jednotlivých postav. Po zažití této skutečnosti je již román hezky čtivý. Doporučila bych ho milovníkům pravěku a těm, kteří mají rádi příběhy plné nebezpečí, jaké jim může nabídnout africká divočina.

Knihu Dcera Kury vydalo nakladatelství Práh v Praze roku 2009.

Související knihy

Debra Austinová

Práh