Třetí pokračování série kriminálek ze slovenského východu s kapitánem Meiznerem v hlavní roli od autorky Barbory Bernátové se jmenuje Zášť. V českém překladu Ľubici Hricoviniové jej vydalo nakladatelství Metafora, stejně jako předchozí romány Dívka v mlze a Špína.

Zášť navazuje na obě předchozí knihy. Partnery Davida Meiznera a Emu Kopeckou, vyšetřovatele košického oddělení vražd, zastihuje vyprávění ve chvíli, kdy Emě zbývá jen pár dnů do porodu jejich prvního dítěte a odchází na mateřskou. Případ mrtvého mladého muže nalezeného na břehu jezera tak bude řešit Meizner s kolegou Dominikem Tóthem, tedy dvojka, která se oproti očekáváním velmi spřátelila při vyšetřování v románě Špína.

Brutálně ubitý Alex se večer, než zemřel, účastnil srazu s bývalou třídou z gymnázia. Na stejné akci se po letech absence objevila i jeho spolužačka Klára, která se na břehu jezera druhý den ráno probudila s amnézií. Kde se tam vzala? Co se předchozí večer stalo? A proč její řetízek našli ležet u Alexovy mrtvoly? Je snad ona vražedkyní?

Od první chvíle je čtenáři i vyšetřovatelům jasné, že vyřešit tuto vraždu rozhodně nebude snadné. Příliš nápadné stopy bývají obvykle falešné. Ale kdo a proč je zanechal? Vše komplikuje jak Klářina amnézie (dokáží ji nějak přimět, aby se rozpomenula?), tak Dominikovo dávné přátelství s ní. Může vůbec objektivně vyšetřovat, když je v případu osobně zaineteresovaný?

Romány Barbory Bernátové jsou ryze současné a zaměřují se na aktuální problémy. Jenže to vše, o čem vypráví – žárlivost, vztek, manipulace, pomluvy, svádění vlastních problémů na druhé – vlastně není nic nového pod sluncem. Se stejnými pocity a vlastnostmi musely bojovat i generace lidí před námi, co paměť lidská sahá. Ne každý žárlivec se stane vrahem, ne každý člověk hnaný touhou po pomstě ji skutečně vykoná. Většina z nás má v sobě „záklopku“ zvanou svědomí, a ta nás nenechá dělat nepředloženosti. Bohužel, někdo má svědomí tak otupělé, že už ani neumí rozlišit mezi dobrem a zlem.

A proto máme rádi pohádky, které nás neustále učí, co je dobro a co zlo. Těm pro dospělé pak říkáme detektivky – i v nich dobro, představované zástupci spravedlnosti, obvykle vítězí. A to, i když sám detektiv není příliš hodný obdivu (známe alkoholiky, milovníky mnoha žen apod.). Přesto jim držíme palce, aby vraha chytili. Kapitán Meizner se od prvního dílu pomalu posunul do kategorie „slušňák“, tak uvidíme, jak ovlivní jeho další vývoj otcovství.

Musím říct, že jsem si komorní detektivku, v níž byli všichni podezřelí od začátku na scéně, užívala. Zajímavé byly prostřihy z pohledu Klářiny paměti i nová psychologická metoda, jak obnovit záměrně potlačené vzpomínky. A i když to vypadalo, že se policisté točí na místě, věřila jsem, že pravdu odhalí. Ovšem samotný závěr mě opravdu překvapil.

Pokud máte rádi detektivní série, pak ta slovenská z pera Barbory Bernátové by vám neměla uniknout. Hlavní hrdinové se vám zaryjí pod kůži a budete se s nimi chtít znovu setkat. Aspoň já to tak mám a už se těším na příště.

Související knihy

Bernátová, Barbora

Metafora, 2025