Knihu Planetární rachot vydalo nakladatelství Mystery Press.

Byla to tajná operace.
Tajná operace naplánovaná tajnou službou, ke které jednotka poručice Jocelyn Lancaumeové přišla jako nevidomý k pasti na medvědy – jen aby ji obešel a mohl se místo toho zamotat do žiletkového drátu. Na kolejích. Před blížící se lokomotivou. Za kvílení dechovky.
Družstvo Echo tvořila ona, zbraňový specialista Mark Vektor, snajpr Gary Houdini a desátník Jerzy „Gygax“ Satanski, skoro dvoumetrový osvalený pořez se znepokojivým pohledem a blonďatým mohawkem, jehož si půjčili od SAS. Na Borovce strávili tři sta osmdesát pět dní záškodničením za nepřátelskou linií, nejdelší dobu v aktivním nasazení v dějinách Interstelární federace. Málokdy to probíhalo hladce, ale nějakým způsobem to zvládli beze ztrát.
Teď byli Vektor s Houdinim mrtví a…
„Merde!“ vyprskla Jocelyn, když její puška cvakla naprázdno. Z rány táhnoucí se od úst až k uchu jí vlála roztřepená kůže a vytékal růžovofialově fosforeskující sekret a ve spáncích jí tepalo nastupující horečkou. „Jak dlouho ještě?!“
„Tři vteřiny, madam,“ oznámil s perfektním oxfordským přízvukem Gygax, připravující kyselinovou nálož na vzdálenější straně koridoru.
Zpoza rohu se vyřítila dvojice polypoidů. Neměli zbraně. Nepotřebovali je. Útočili rychle a zuřivě a bez ohledu na zranění. V očních důlcích se jim mrskaly slizké, bezkloubé chumly. Po tvářích a bradě stékala stejná látka, jaká infikovala Jocelynino zranění.

* * *

„Je to biologická zbraň,“ vysvětloval před misí major Winters. „Parazit. Nevíme, odkud se vzal nebo jak k němu vzbouřenci přišli. Šíří se tělesnými šťávami. Pokud se dostanou do organismu, vyřadí vyšší nervové funkce. Zbydou akorát nejzákladnější instinkty, především snaha množit se dál – a dál a dál a dál, dokud si z nás všech neudělají chodící akvárka. Postupuje to rychle. Doporučuji nenechat se nakazit.“

* * *

Poručice vytrhla z pouzdra pistoli.
Prásk-prásk-prásk!
Stěny získaly nový nátěr. Infikovaní se zhroutili na podlahu, kde se rozklepali jako při epileptickém záchvatu. Polypy to rozmrskalo po okolí. Okamžitě se začaly plazit k Jocelyn.
Rozšlapala nejbližší. To už slyšela, jak se k nim blíží další hostitelé. Nabila pušku a rozeběhla se za Gygaxem.
Vřítili se do hlavní laboratoře, zabouchli za sebou a převalili před dveře kovovou kartotéku.
Po podlaze se rozletěly složky a lejstra. Křídla bušila do skříně, jak se jejich pronásledovatelé pokoušeli vlámat za nimi.
Major Winters na ně čekal za rohem – na sobě černou přilbu a overal zvláštních sil, v levé ruce tablet, jehož namodralá záře se odrážela v celoobličejové masce, v pravé ruce pistoli.
Žena v bílém plášti se tiskla na stěnu. „P-prosím, tohle nemůžete! V-všechny –“
Winters ji střelil dvakrát do hlavy a jednou do srdce. Tělo se sesunulo mezi hromadu postřílených vědců.
„Co to…?!“ vydechla Jocelyn.
„Kolaboranti,“ pronesl hlasem prohnaným přes modulátor.
„Byli to civilisti!“
„Vyvíjeli biologické zbraně, které plánovali použít proti občanům Federace. Čili spíš teroristi.“ Uložil tablet do kapsy a poprvé k nim natočil hlavu. V hledí se odrazil Jocelynin obnažený chrup.
„A sakra, nebolí to?“ zeptal se.
„Ocenili bychom protilátku, pane,“ odvětil obr.
Jejich primární cíl.
„V letounu. Nemáme moc času, blíží se posily.“
Poručice zatnula pěst.
Měla vědět, jak to dopadne. Jenže nevěděla. Žaludek se jí kroutil, vidění rozostřovalo.
Schodiště nestrážil nikdo kromě mrtvol, takže výstup na střechu proběhl hladce. Nebo by proběhl, kdyby se Jocelyn nemusela zastavit, aby vyzvracela něco, co vypadalo jako rozpuštěné vodovky, jenom hustší a vlnící se pohybem tisíce mrňavých červíků.
Gygax ji podepřel. „Madam?“
„Jsem v pohodě.“
„Jste si –“
„Říkám, že jsem v pohodě.“
A taky že jo. Se svírající se průdušnicí, růžovofialovými duhovkami a kůží šrafovanou svítícími krajkami.
Někdo musí udávat novou módní vlnu, ne?
Zachytila Gygaxův starostlivý pohled. Nepochybovala, že by ji dokázal zabít, ale nechtěla, aby to musel udělat. Už jen proto, že by ho při tom nakazila. Než aby přišla o dalšího muže, to si radši vystřelí mozek sama.
„Nelíbí se mi to,“ zašeptal.
Věděla, že nemyslí pouze její stav.
„Ani mně.“ Ne že by se s tím dalo něco dělat. „Hlídej si záda. Nějak se odsaď dostanem.“

____________

Stáhněte si také presskit s ukázkou a dalšími materiály.

____________

O autorech

Michaela Merglová je plzeňská rodačka, spisovatelka a literární publicistka. Do srdcí čtenářů se zapsala hrdinskou fantasy Delavský cyklus (Píseň oceli, Píseň severu a Píseň války), temnou fantasy Prokletá věž a sci-fi thrillerem Prázdnota, který byl v roce 2023 nominován na cenu Magnesia Litera. V soutěži O nejlepší fantasy byla třikrát pasována na Lady řádu fantasy a v roce 2018 se stala i vítěznou Nositelkou meče. Ve spolupráci s Leošem Kyšou sestavila antologii pulpových povídek Krásky a vetřelci a spolu s Petrem Brožovským vánoční antologii Krev, monstra a cukroví. Spolupracuje s magazíny Pevnost, Tvar a H7O, bezmála deset let působí na poli marketingu a vedle toho připravuje profesní školení pro knihovníky a tvůrčí workshopy pro veřejnost. Žije v Praze a od psaní si ráda vyčistí hlavu běháním či háčkováním.
Zdroj informací: Mystery Press

Martin Paytok pochází z Jilemnice, ale žije v Praze. Řadu let strávil psaním o počítačových hrách a filmech pro inGamer.cz, web časopisu XB-1 a magazín SCORE. V současnosti působí jako redaktor v nakladatelství Mystery Press. Jeho tvorba, v níž často kombinuje kriminální zápletky s prvky nadpřirozeného hororu, nese vliv Donalda E. Westlakea, Gartha Ennise a kulhánkovské akční školy. Setkat jste se s ní mohli například v antologiích Kladivo na čaroděje: O krok před peklem, Lovci monster: Fantom nebo Krev, monstra a cukroví a na stránkách časopisu Pevnost. Knižně debutoval zběsilou řezničinou Prokletí pro všechny, postavenou na myšlence, co kdyby Guy Ritchie natočil horor. Když nepíše, kouká na filmy Shanea Blacka a loví v antikvariátech chybějící díly McBainova 87. revíru.
Na našich stránkách se můžete blíže seznámit také s jeho knihou Láska, smrt a všechno zlý.

Zdroj informací: Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. Mystery Press v současnosti vydává zejména angloamerické autory, z nichž pro české čtenáře objevilo například Angličany Stevea Robinsona  a Tima Weavera, ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich  či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Merglová, Michaela – Paytok, Martin

Mystery Press, 2025