Nejnovější přírůstek do portfolia u nás vydaných prací Stephena Kinga pod názvem Čím temnější, tím lepší (You Like It Darker, 2024) nabízí od posledního březnového týdne 2025 nakladatelství Beta Dobrovský. Překlad připravila Adéla Bártlová.

Kdykoli uvádím knihu podepsanou Stephenem Kingem, tvrdím, že představovat tohoto autora je nošením dříví do lesa. A nebude tomu jinak ani dnes. Pokud by se přesto mezi čtenáři našel někdo, pro koho se jedná o první setkání se žijící legendou hororu, fantasy a sci-fi, pak jej odkážu třeba na recenzi objemného svazku Tommyknockeři (The Tommyknockers, 1987, česky prvně 1997), případně na netradiční projekt Cyklus vlkodlaka (Cycle of the Werewoolf, 1983, česky 2023), v nichž lze najít odkazy na další tvorbu stejně jako nějaké pikantnosti o autoru samotném.

Nestává se často, že mi nakladatelství za účelem recenze pošle výtisk vcelku dlouho před oficiálním datem vydání. V tomto konkrétním případě je brožovaná kniha opatřena hned dvěma informacemi, které tento fakt ještě zdůrazňují. První je poznámka na titulní straně: „Recenzní výtisk – neprodejné“ a druhou naopak na zadní straně desek: „Text před finálními korekturami“. Uvážím-li, jak často se mi u jiných nakladatelů stává, že ve finální verzi narazím na přehlédnuté překlepy (a pravidlo čím větší nakladatel, tím více chyb v korekturách tu platí téměř stoprocentně; říkám si, čím by to asi tak mohlo být?), musím v případě Kingovy novinky zapět na prvotní práci korektorů jen a jen chválu.

Čím temnější, tím lepší je povídkovou sbírkou. Ačkoli Stephen King bývá nejvíce oslavován díky svým románům, povětšinou velmi rozsáhlým, lze na našem trhu najít v českém překladu nejméně čtrnáct povídkových sbírek. Pravda, mnohé z nich jsou spíše kompilací novel, ale i tak patří do kategorie na autorovy zvyklosti kratších prací. Jako příklad můžeme uvést třeba tituly Čtyři po půlnoci (Four Past Midnight, 1990, česky 2023, případně rozděleno do dvou svazků 2002), Pátá čtvrtina (1993, česky 2020), Černočerná tma (Full Dark, No Stars, 2010, česky prvně 2011) nebo i letitou Noční směnu (Night Shift, 1978, česky prvně 1996). V našem dnešním případě najdeme uvnitř Kingovy novinky celkem tucet povídek různých délek. U jedné z nich, konkrétně „Noční můra Dannyho Coughlina“, se jedná o téměř sto čtyřicet stran rozdělených ještě do šedesáti osmi kapitol. To už vydá skoro na samostatnou knihu, že?

Co lze tedy v antologii Čím temnější, tím lepší najít? Začínáme zostra. Příběh s názvem „Dva talentovaní pancharti“ vypráví o náhlém posílení talentu dvou přátel. Nebudu prozrazovat, jak k němu došlo, ale neodpustím si odkaz na dílčí, byť okrajovou podobnost s Kingovým románem Pavučina snů (Dreamcatcher, 2001, česky prvně 2002). Podobnou implikaci bychom ostatně mohli připustit i v případě povídky „Rudé znamení“. Když už jsme u těch vazeb a nápodob, pak „Chřestýši“ přivádějí na scénu Vica Trentona, otce oběti šíleného bernardýna z románu Cujo. Vica ovšem tentokrát potkáváme jako ovdovělého muže již důchodového věku. Závěrečný příběh „Odpovídající“ lze atmosférou i tématem přirovnat k „Prodlužování času“ ve výše zmíněné Černočerné tmě. Naprostou klasiku představuje povídka „Odborník na turbulence“, při jejíž četbě se znalcům bude možná do paměti vkrádat povídka „Časožrouti“ ze sbírky Čtyři po půlnoci. Příspěvek „Slide Inn Road“ by mohl směle zapadnout do každé kriminálky, přičemž dává najevo, že ani důchodci nepatří do starého železa. Své místo v seriálové detektivce by zcela jistě obhájil i „Finn“, notorický smolař vystavený dalším a dalším ranám osudu. „Pošuk Willie“ je jméno pro chlapce s PAS a v příběhu stejného názvu je konfrontován se stářím a smrtí. Popravdě velká část povídek ve sbírce si bere za hlavní hrdiny starší osoby. Což nemusí být vzhledem k autorově věku velkým překvapením (loni na podzim oslavil sedmdesát sedm let). „Pátý krok“ líčí atypické setkání dvou mužů na lavičce v parku. Zapomenout nesmíme ani na vpravdě výzkumný příběh „Snící“, jenž spadá asi do nejvíce temných a hororových vod z celé sbírky. A ke slovu, přesněji ke štěku, přijde i kříženec border kolie a rasy mudi v povídce „Laurie“.

Na první pohled nemají příběhy v knize Čím temnější, tím lepší zase tak mnoho společného. Ano, zcela oprávněně od nich čekáme nějaké to chvění strachu a ohlížení se přes rameno, když si v noci po četbě odskočíme na toaletu. Ale tím to celé končí. Protože co povídka, to jiný vesmír. To jiný spouštěč obav. To jiní aktéři – tím samozřejmě nemyslím jen konkrétní osoby, ale hlavně jejich typy. Právě taková pestrost dělá ze sbírky onu skvělou publikaci, jakou bychom od jejího autora právem očekávali. A dobrou zprávou je, že přesně to i dostaneme. Dvanáct jedinečných, napínavých, ale hlavně do detailu propracovaných „kingovin“ z pera oprávněného krále žánru.

Každý příspěvek v této téměř pětisetstránkové knize začíná drobnou kresbou, jež je vždy ve vztahu k následujícímu textu. Ilustrace pro Čím temnější, tím lepší připravil Lubomír Kupčík. Čtenáři tištěné verze (na rozdíl od případné audioknihy) se tak ještě snáze ponoří do temnoty, kterou tak rádi vyhledávají všichni vyznavači hororu. Ať už jde o příběhy magické, nebo ty založené jen a pouze na lidské schopnosti páchat zlo, ve všech se něčemu přiučíme. Ale abychom byli spravedliví, v tomto případě narazíme i na množství dobra. Ne každý temný příběh totiž musí skončit špatně. A takových je tentokrát ve sbírce vcelku dost. Takže, na co ještě čekáte? Šup do knihkupectví nebo na web, ať se můžete pustit do četby.

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2025