Na samém sklonku roku 2024 poslal Chorche Damián Sobegh prostřednictvím vydavatelství Martin Koláček – E-knihy jedou do světa svou zatím nejnovější knihu s názvem Tenkrát v parlamentu.

Jak asi nikoho z vážených čtenářů nepřekvapí, Chorche Damián Sobegh je pseudonym. A ačkoli není těžké se autorovy skutečné identity dobrat, pojďme respektovat jeho přání jisté anonymity a vystačit si s informací z jeho domovského webu (sdílenou napříč knižními portály): „Narodil se v roce 1965 v Praze. Do šuplíku si průběžně píše celý život, systematičtěji začal tvořit po roce 2005. První knihu (e-kniha Japonská zahrada. A taky soutěž) vydal v roce 2011. Podle autorových slov mu psaní usnadňuje žití. Nemá žádný literární ani spisovatelský vzor (což prý nemá vyznít hanlivě), vědomě se nesnaží nikoho napodobovat. Píše tak, jak si myslí, že nejlépe vyjádří to, co vyjádřit chce.“

V souvislosti s titulem Tenkrát v parlamentu si dovolím ještě jednu citaci, tentokrát z anotace knihy, v níž je popisovaný děj hodnocen jako: „… politický thriller odehrávající se v autentickém prostředí Sněmovny, jež autor poznal jako mnohaletý novinář a poté sněmovní úředník…“. Tímto upřesněním bych možná mohl i skončit, protože je všeříkající. Navíc předpokládám, že většina tuzemské dospělé (a dospívající) populace má poměrně jasnou vizi, co se za zdmi prostředí tvořícího zákony odehrává. Ne snad, že bychom byli tak uvědomělí, ale nebudu daleko od pravdy, když se odvážím tvrdit, že naše dojmy a představy (podbarvené příležitostnými záběry v televizi) sestávají hlavně z pocitu, že poslanec je někdo bez jakékoli kvalifikace. Kdosi pobírající nehorázně vysoký plat za práci, která nejenom nepřináší žádnou společensky měřitelnou hodnotu, ale ještě do procesu chodu státu vnáší chaos a nezřídka i zmar. To vše s cílem obohatit hlavně sám sebe, případně členy své rozvětvené rodiny. A teď hádejte… Jasně, přesně v tom duchu je napsána i kniha Tenkrát v parlamentu.

Dějová linie rozložená do sedmi sekcí nazvaných Příběh první až sedmý začíná zvolením nového předsedy Poslanecké sněmovny. Od této chvíle je čtenář jeho ústy provázen intrikami a složitými komploty boje o moc s jediným cílem: obohatit se, co to půjde. Na čí účet? Asi ani nemusíte tipovat. Chorche Damián Sobergh rozhodně disponuje schopností psát vtipně i o tématech, která vlastně v konečném důsledku veselá nejsou. Jeho hlavní hrdina nás provede celým svým volebním obdobím a ukáže nám, jak Sněmovna vlastně vnitřně (ne)funguje. Kdo se paktuje s kým, přičemž k označení jednotlivých politických uskupení a stran používá vcelku výstižné aliasy. Pozornější a v politickém dění zběhlejší čtenáři tak hravě identifikují reálné předobrazy většiny zmíněných skupin, stejně jako mnohých individuí pojmenovaných pro účely literární fikce novými jmény či přezdívkami. Stranou autorovy pozornosti nezůstávají ani běžní parlamentní úředníci, na nichž ostatně běh celého molochu stojí.

Není tajemstvím, že jsem k velké části tuzemské tvorby spíše skeptický. Ne snad proto, že bychom neměli skvělé autory – těch máme, chvála bohu, dost. Naneštěstí se sem tam zdá, že kdo má v Čechách prsty a dokáže jimi bušit do klávesnice i jinak než při hraní her, stává se spisovatelem (či spisovatelkou – to častěji). Sem tam z kruhu své nedůvěry vykročím a sáhnu i po pro mě v tu chvíli zcela neznámém jménu, jako třeba v případě svého vrstevníka Chorcheho Damiána Sobegha. Někdy se spálím, jindy ne. A s potěšením mohu prohlásit, že tentokrát jde o ten příjemnější případ. Ano, mně se Tenkrát v parlamentu líbí. Příběhem se navzdory těžkému tématu táhne příjemně lehký tón, který jasně zrcadlí osobnost hlavního hrdiny a dostává jeho zálibě v postavě Kmotra, na niž se na mnoha místech odkazuje. A jakkoli se jedná o ztvárnění něčeho, o čem (jak už jsem říkal) má většina populace přesně popsanou negativní představu, čtenáři se ani na okamžik nezačnou nudit. Přes všechnu zdánlivou předvídatelnost se před nimi neustále objevuje něco nového, upřesnění tušeného, odhalení předpokládaného.

Kniha Tenkrát v parlamentu vyšla pouze v elektronické podobě, ostatně jako i předchozí čtyři autorovy tituly. Dostupná je ve třech formátech: ePUB, Mobi a PDF a její rozsah odpovídá zhruba sto padesáti stranám. Hledáte-li tedy čtivo, které vás dílem pobaví, dílem poučí (a možná i uvede do stavu mírné beznaděje), pak Tenkrát v parlamentu by mohlo být to pravé sousto. A že jde „jen“ o e-knihu? V době chytrých telefonů a tabletů už dokonce nepotřebujete ani speciální čtečku elektronických knih. Tím pádem se nemáte na co vymlouvat a šup, pojďte se podívat za oponu divadla, které nás tak zarputile slibuje dovést k lepším zítřkům. Vlastně bych rád řekl ještě jednu věc na závěr: Jako v podstatě optimista věřím, že v popisovaném prostředí jsou i čestní a pracovití lidé. Dokonce nejméně jednoho takového znám osobně. Tak si držme palce, ať ve svém úsilí nezůstane na dlouho osamocen(a).

Vlastně je tu ještě jedna věc. Říká se, že nejlepší výuka je ta vlastním příkladem. A to platí i pro negativní vzory, které nám jasně ukazují, jak bychom se chovat určitě neměli. Možná nám tedy Tenkrát v parlamentu kromě pár hodin zábavy může přinést ještě jeden bonus navíc: pokud se nám nelíbí, co se za zdmi Sněmovny za naše peníze odehrává, co abychom to při příštích volbách už konečně změnili k lepšímu?

Související knihy

Sobegh, Chorche Damián

Martin Koláček - E-knihy jedou, 2024