O symbolice bylin a lidových zvycích v předvelikonočním čase

Neumannova_prevelikonocni
Původ svátku Hromnice, který slavíme 2. 2., souvisí jak s křesťanským zvykem, tak s lidovým.

Když lidé zapalovali na 2. 2. svíce a tato svíce, nebo jakákoliv zapálená lucerna, měla znamenat symbol naděje, dobroty, budoucího vítězství nad tmou a zlem, církev vystavila svého Ježíše Krista a řekla, že vzhledem k tomu, že lidé mají jako symbol světla slunce, křesťané by měli mít jako symbol světla Ježíše. Vždyť i andělé, kteří se podle legendy o narození Ježíše zjevili Marii a pastýřům, byli obklopeni velkým světlem. Církev tyto lidové zvyky tedy v lásce neměla.

Hromnice také ukončují vánoční čas a otevírají období masopustu, karnevalu neboli oslavy veselí, dobrého jídla, pití, vína a pečení koblih, koláčů a dalších pochoutek. Protože následoval čas půstu, který trval až do škaredé středy o Velikonocích, lidem se únorové období plné veselí velmi líbilo.
V samotný den Hromnic však byla podle tradic zapovězena veškerá zábava, nesmělo se tančit, vtipkovat, mluvit sprostě, brát Boží jméno nadarmo a klít, ale třeba ani používat jehly na šití.

Období bohaté na pranostiky

Některé pranostiky na Hromnice jsou spojené s ptáky, ale samozřejmě i se zemědělstvím a úrodou, protože to byl základ všeho bytí.

  • Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o 6 neděl více.
  • Když nastanou Hromnice, bývá konec sanice.
  • Na Hromnici skřivánek přes hranici.
  • Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.
  • Na Hromnice jasná noc, bude ještě mrazů moc.
  • Jak dlouho skřivan před Hromnicí vrzá, tak dlouho po nich zamrzá.
  • A samozřejmě: Na Hromnice o hodinu více.

Přípravy na příchod jara

V období masopustu už se pomalu schyluje k očistným rituálům, které souvisely s otevíráním studánek, protože voda byla pro běžné lidi posvátná, darem života, léčivá a ta, která proudila, znamenala obrovskou, až magickou sílu. Lidé byli chudí, a tak kde nebylo na lékaře, právě voda a hydroterapie pro ně měla nesmírný význam. Element léčivých vodních procedur, obkladů, koupelí, zábalů, otužování i střádání tepla a chladu přinášelo úlevu, vyléčení, vitalitu a dlouhověkost.

Mezi známé tradice patřilo házení věnečků do studánky, řeky, jezera, což mohly pouze dívky panny. Věnec, který uvily z dostupných bledulek, sněženek, břečťanu a všeho zeleného, co se kolem nich nacházelo, samozřejmě i travin, posléze házely po proudu řeky. Anebo když vyčistily studnu, ozdobily ji právě pěkným přírodním věncem. Znamenalo to, že „tahle studánka už je posvěcená“, čistá. Voda a minerály opět hrály i v tomto období významnou roli. Studená voda představovala v období přípravy na jaro také posilnění energie a těla, mysli a ducha, kdy lidé velmi často procházeli koupelí venku v chladné vodě.

Mocná symbolika bylin a věnců

V období ještě před středověkem měly veškeré byliny a rostliny funkci hlavně obětin. To znamená, že naši předkové obětovali nejenom věnce uvité z bylin, z rostlin a ze všeho zeleného, ale i třeba květiny nebo kytice připravené pro obětinu. Primárně ale ve všech rituálech od Tří králů až po advent hrál roli hlavně věneček, který je uzavřeným symbolem míru, přátelství, lásky, laskavosti, spojenectví a vlastně společné síly nebo i komunity. Věnec nás, dá se říct, doprovází jak v období otevírání a čištění studánek, tak posléze na svatého Jána, na královničky, kdy se v létě, tedy při letních svátcích zdobila věnečky děvčata. Posléze samozřejmě při dožínkách – dožínkové věnce. A uzavíráme-li pohanský nebo lidový rok, nezapomínáme na adventní věnec. Ten sehrával poměrně významnou roli a opět byl tvořen především bylinami a léčivými plodinami.


Helena Neumannová

Neumannová HelenaPříběh Heleny Neumannové začíná před 20 lety jejím odjezdem do Jižní Ameriky po studiu na pediatrickou sestru a útěku ze studia konvenční medicíny za studiem naturopatie a seznámení se s tamními léčiteli a fytoterapií. Později nahlédla také do naturopatie Afriky, konkrétně v Keni, ale i mnoha evropských zemích. Využití bylin a tradičního českého bylinoznalectví podloženého vědou se věnuje 25 let.
Před několika lety založila spolu s kamarádkou Milenou Krčálovou Levandulové údolí u Chodouně, kde dnes pěstují mimo jiné světový unikát: levanduli chodouňskou. Ta je předmětem mnoha studií VŠCHT a také zahraničních vědeckých a lékařských týmů, se kterými vyvíjí přírodní a účinné produkty na pomoc s mnoha lidskými problémy a neduhy dnešní doby.
Helena Neumannová je také tvůrkyní pořadu Laskavé soboty věnujícímu se tématu zdraví ve 21. století na Rádiu Universum, autorkou knihy Mistrovství zdraví aneb jak se vyznat ve světě fake news, šarlatánství a farmakomafie a velkou milovnicí českých tradic a tradičního slovanského balneo lázeňství.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeMistrovství zdraví
Jak se vyznat ve světě medicíny, bylin, šarlatánů a farmakomafie

Neumannová, Helena

Došel karamel, 2024

Napsat komentář