Dne 11. února 2025 probíhal v prostorách Divadelní fakulty AMU v Praze druhým dnem nultý ročník festivalu NADAMU organizovaný studentkami a studenty Katedry produkce. Navázal na festival ZLOMVAZ, který se poprvé uskutečnil v roce 1994. Program úterního odpoledne se odehrával v Divadle DISK (nacházejícím se v areálu DAMU v Karlově ulici v Praze 1) a nesl se ve slavnostním duchu. Nejprve děkan Divadelní fakulty doc. MgA. Mgr. Karel František Tománek ocenil za rok 2024 dva studující, a to Elišku Drbohlavovou a Petra Maršála.

děkan Karel F. Tománek,Petr Maršál, Eliška Drbohlavová

Poté se pozornost obrátila k vzácnému hostu, profesoru Leszeku Kolankiewiczovi, polskému kulturologovi a kulturnímu antropologovi, divadelnímu teoretikovi a pedagogovi, který do Prahy zavítal společně se svojí manželkou, a k jeho monografii Svatý Artaud, kterou v překladu Davida Zelinky vydalo v roce 2024 nakladatelství Jakub Hlaváček. Navázali spolu nejen pracovní, ale i přátelský vztah.

Profesorka Jana Pilátová ve svém projevu vyzdvihla Kolankiewiczovu odbornou publikační činnost se zřetelem k badatelovu přístupu k odborné práci. Zdůraznila, že autor už do své prvotiny, do útlé knížečky nesoucí název Něco, co je mnou víc než já sám, vložil svoji osobní zkušenost a skrze ni zachytil „něco, co je neuchopitelnou hodnotou, proč dělat divadlo“. Své myšlenky a postoje pak rozpracovával dál a hlouběji v následujícím díle:

„Nejprve sám něco poznává a teprve pak o tom píše… Jeho poznání se nedá dělit na fyzické, psychické či intelektuální, je to jednota stejně jako divadlo.“

V tomto duchu se dle Jany Pilátové ubírá i jeho pedagogická činnost.

prof. Jana Pilátová

Na závěr svého laudatio s úmyslem výstižně vykreslit charakter Kolankiewiczovy osobnosti – a možná i odlehčit slavnostnost atmosféry v sále – sáhla paní profesorka k příměru z říše zvířat. Vybrala si žirafu a žížalu. Žirafa je tvor, který svou výškou vše převyšuje a zrak upírá nad horizont patření ostatních živočichů. Žížala naopak žije pod povrchem země a svým počínáním zkypřuje půdu a dělá ji tak úrodnou.

„Pan profesor Leszek Kolankiewicz je symbiózou těchto dvou tvorů, žirafy a žížaly,“

ukončila svoji pochvalnou řeč profesorka Jana Pavlátová.

rektorka Ingeborg Radok Žádná, Leszek Kolankiewicz

Poté následoval slavností ceremoniál předání Zlaté medaile. Vyznamenání do rukou oceněného badatele vložila rektorka Akademie múzických umění v Praze doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná.

Po krátké přestávce vystoupil Leszek Kolankiewicz. Ve své přednášce, adresované především studentům Divadelní fakulty, kteří zcela vyplnili hlediště, se zaměřil zejména na svoji ikonickou publikaci Svatý Artaud. Jde o monografii věnovanou francouzskému divadelnímu teoretiku, herci a režiséru, ale také básníku a spisovateli Antoninu Artaudovi, který žil v letech 1896 až 1948. Svým dílem, byť v době, kdy se zrodilo, ne zcela pochopeným a přijímaným, náležel k meziválečné avantgardě, přiřadil se mezi přední osobnosti kulturního života první poloviny 20. století. K jeho odkazu se hlásili přední dramatikové doby nadcházející (například Samuel Beckett, Eugène Ionesco či Peter Brook). Kolankiewicz se snažil porozumět myšlení a tvorbě tohoto nadaného, ale také kontroverzního a v posledku psychicky nemocného umělce v kontextu filosofických a uměleckých proudů doby. Knihu autor záměrně psal z perspektivy Artaudovy cesty do Mexika, již podnikl v roce 1936 ve snaze uskutečnit své v domácím prostředí nenaplněné vize v místech, kde byly živé tradice a kultura domorodých indiánů.

„Artaudovo směřování za jeho vizemi bylo tak urputné, že začínalo mít rysy zcela svérázného šílenství…“

A profesor Kolankiewicz si záměrně za jeden z klíčových motivů své knihy bere motiv svatého blázna napříč dějinami, který naplňuje ideál vnitřně svobodného jedince v harmonickém souznění se světem, přírodou, vesmírem. Motiv svatého blázna, jímž Antonin Arnaud bez nadsázky jistě byl.

Leszek Kolankiewiez, David Zelinka

Související knihy

Kolankiewicz, Leszek

Malvern, 2024