Krátce před koncem roku 2024 zařadil server Audioteka.cz do své nabídky i zvukovou podobu románu Borise Strugackého Bezmocní tohoto světa (Бессильные мира сего, 2003, česky prvně 2015). Podle překladu Konstantina Šindeláře knihu načetl Tomáš Shejbal.

S prací autorské dvojice Arkadij a Boris Strugackij jsme se naposledy setkali zkraje roku 2024, konkrétně u recenze audioknihy s názvem Útěky z pekla (Popytka k begstvu, 2001). A ve druhé polovině roku 2023 jsme společně prolistovali román Dravé věci naší doby (Хищные вещи века, 1965). Na rozdíl od obou uvedených, Bezmocní tohoto světa pocházejí pouze z autorské dílny mladšího z bratrů Borise. Román vyšel v roce 2003 jako poslední ze dvou Borisových samostatných prací. V souladu se vzájemnou bratrskou dohodou, uzavřenou dávno před tím, jej autor podepsal pseudonymem S. Vitickij. Pro zajímavost – samostatné práce o osm let staršího Arkadije vycházely pod jménem S. Jaroslavcev.

O poslední práci, která úsilím rodu Strugackých spatřila svět, tedy o Bezmocných tohoto světa, je velmi těžké napsat něco přiměřené délky. Jedná se totiž o román tak komplikovaný, že vzít si při četbě či poslechu k ruce poznámkový blok a tužku (možná i sadu pastelek nebo fixů) se jeví být víc než na místě. V hrubém rysu se jedná o silně filozoficky orientované dílo, jež se hemží postavami s mimořádnými (rozumějte nadpřirozenými) schopnostmi. Jen na rozdíl od hrdinů studia Marvel nelétají vzduchem, ani nevrhají ohnivé koule, a už vůbec nevystřelují pavoučí sítě. Zato umí poznat budoucnost a díky tomu ji případně natočit zvoleným směrem, ovlivnit počasí, najít hledané předměty, případně otevřít portál k vlastním schopnostem jiného nadaného jedince. A i v uplatnění svých dovedností a z nich plynoucích výhod jsou prakticky pravým protipólem zmíněných amerických konkurentů. Nestojí na špici společenského zájmu, nejsou neskutečně bohatí, ani je národ neoslavuje. Spíš se stávají předměty hry politické i vojenské moci, i když ne v tradičním slova smyslu, ale v uspokojení osobních libůstek těch, kdo disponují dostatečnými prostředky. Aby už tak komplikovaná orientace v postavách označovaných někdy jmény, jindy přezdívkami, působila ještě složitěji, využívá Boris Strugackij prostředky nelineárních časových linií. Tu si odskočí do minulosti blízké, jindy nejasně vzdálené. Mnoho z postavami diskutovaného není nikdy výslovně objasněno a čtenář je tak odsouzen k maximálnímu soustředění a vybuzení vlastní fantazie do úplného extrému.

Vlastně si vůbec netroufám naznačit nějakou dějovou linku. Celá kniha je jedno velké tajemství, které vyžaduje ze strany svých konzumentů obrovské úsilí. Stačí okamžik nepozornosti a křehké pojítko s dějem se přetrhne, případně uhne někam, odkud vede je jedna cesta – ta zpátky na křižovatku ztráty soustředění. Jinými slovy – Bezmocní tohoto světa nejsou četbou pro každého. Sám se považuji za slušného znalce díla obou bratří Strugackých, ale ke konzumaci Borisova posledního románu pouhé nadšení nestačí. K tomu musí být člověk odhodlaným, až fanatickým fanouškem. A jistá znalost ruských dějin také neuškodí.

Z výše zmíněného je nejspíš již patrné, jak těžkou kniha Bezmocní tohoto světa je. A teď se posuneme ještě o kousek dál. Audiokniha načtená Tomášem Shejbalem už je vážně jen pro otrlé. Interpret je možná skvělým webdesignerem, autorem, případně úspěšným propagátorem bezodpadové domácnosti, ale hlasitý přednes tak složitého textu mu naneštěstí nesedl. První kapitoly jsem si musel pustit znovu a znovu a znovu, abych vůbec začal chápat, o čem se v nich hovoří. Velice rychle jsem ztrácel koncentraci a chvílemi se přistihl při zkoumání až fascinující schopnosti předčítajícího pracovat s hlasem v naprostém rozporu s rytmem mluvené češtiny. Párkrát jsem dokonce zjistil, že se pokouším onu zvláštní formu napodobit. Jenže zkopírovat projev zcela absentující obvyklý pokles hlasu na konci věty prostě nedokážu. Několika lidem jsem nakonec musel kousek audioknihy pustit, protože jsem nebyl schopen věrné nápodoby. Zkrátka, v tomto případě se kombinace předlohy a volba interpreta moc nepovedla. Škoda. Jako vyučující mateřského jazyka, což zahrnuje i práci v oblasti rétoriky a hlasového projevu, stejně jako člověk s mnohaletou divadelní průpravou se musím smutně pousmát nad promarněnou šancí.

Na tomto místě zpravidla přicházím s optimistickými pobídkami, proč by se čtenáři a posluchači měli danému dílu věnovat. Pojďme si to tedy shrnout. Jedenáct a čtvrt hodiny svého času věnujte poslechu Bezmocných tohoto světa v případě, že jste zapálenými fanoušky díla některého z bratří Strugackých. Pro jistotu se ujistěte, že jimi opravdu jste, protože zvuková verze beztak komplikovaného textu vás bude stát opravdu hodně soustředění, chcete-li se dobrat alespoň zdání pochopení, jak to všechno autor myslel. Je zde samozřejmě možnost, že jste fanoušky interpreta a že vám jeho styl projevu vyhovuje. Pokud patříte do této skupiny, pak si blahopřejte, budete mít o dost méně překážek ke zdolávání. No a do třetice je tu možnost, že zkrátka máte rádi výzvy. V takovém případě neváhejte ani okamžik a zkuste své limity. Ostatně když jsem to zvládl já, dokáže to kde kdo. Jen bych nepočítal s těmi jedenácti hodinami, ale spíš s dvoj- až trojnásobkem. Což je možná nakonec výhoda, ne?

Související knihy

Strugackij, Boris

Čti mi!, 2024