Božena Němcová se narodila 4. února 1820 ve Vídni. Některé prameny však datum i místo narození zpochybňují. Jako otec je v matrice uveden panský kočí Johann Pankl. Badatelé zabývající se spisovatelčiným životem však nevylučují ani variantu, v níž je Němcová považována za nemanželskou dcerou aristokratického původu a kde její skuteční rodiče pocházejí z okolí blízkého kněžně Kateřině Zaháňské. U ní oba Panklovi sloužili. Jedna ze stále diskutovaných verzí je založená na tvrzení, že Božena je potomkem mladší kněžniny sestry Dorothey von Byronové a hraběte Clam-Martinice.

Většina zásadních a osudových milníků týkajících se pohnutého života i tvorby Boženy Němcové je notoricky známá a mnohokrát zveřejněná v nejrůznějších formách. Myslím, že nemá smysl je v tomto článku detailně rozebírat.

V učebnicích literatury a čítankách docházelo ke značnému idealizování jejího života i s ním spojených okolností. Němcová se však ve skutečnosti svým vystupováním výrazně odlišovala od tohoto zobrazení i od tehdejší konzervativní společnosti.

Určitě bych ale rád zmínil okolnosti jejího sňatku s úředníkem finanční stráže, Josefem Němcem, k němuž došlo v roce 1837. Budoucí manžel byl o patnáct let starší a svým založením velice prudký a vznětlivý člověk. On sám také publikoval pod pseudonymem Bořivoj N. Bydžovský a projevoval se jako zapálený vlastenec. Tím byl trnem v oku nadřízeným, kteří mu vyčítali malou horlivost ve službě a často ho překládali z místa na místo. Manželství bylo od počátku víceméně nešťastné, postrádalo vzájemnou lásku a porozumění. Němec naprosto ignoroval Boženiny potřeby a zájmy. Také časté stěhování mladou paní Němcovou doslova ničilo.

K určitému zlomu došlo v roce 1842, kdy se rodina Němcových přestěhovala do Prahy. Božena se tu seznámila s mnoha osobnostmi tehdejšího kulturního a společenského života. K těm nejvýznamnějším patřili Karel Jaromír Erben, František Palacký, Ladislav Čelakovský, Karel Havlíček Borovský a v neposlední řadě také mladý básník Václav Bolemír Nebeský. Ti všichni ji podporovali v literární tvorbě. Posledně jmenovaný se později stal jedním z osudových mužů jejího života.

S Nebeským se Němcová seznámila na masopustním bále v Praze roku 1843. Mladý obrozenecký básník ji okouzlil svým šarmem a zápalem pro vlastenectví. Začínající spisovatelka se do něj bezhlavě zamilovala. V jeho společnosti i náruči nacházela to, čeho se jí v manželství, se stále nerudnějším a zatrpklejším Josefem Němcem, nedostávalo. Nebeský se však patrně zalekl hloubky jejího citu. Vztah ukončil a odešel studovat medicínu do Vídně. Němcovou jeho zrada zasáhla natolik, že vážně onemocněla a dlouho se, s pro ni tak bolestným rozchodem, nedokázala vyrovnat.

Rozmezí let 1848–1850 prožila Němcová s rodinou v Nymburce. Zde společně s manželem vstoupila do sdružení jménem Českomoravské bratrstvo. To se pro své zaměření na utopistickou bratrskou a sesterskou lásku mezi bližními často ocitalo v hledáčku rakouských úřadů a policie. V této komunitě se Němcová sblížila s doktorem medicíny Janem Helceletem. Přátelství mezi nimi postupně přerostlo v lásku, zejména z Boženiny strany. Helcelet bohužel nebyl schopen unést, natož opětovat tak intenzivní cit, kterého se mu od spisovatelky dostávalo, a proto vztah raději ukončil. Některé prameny ale uvádí, že hlavním důvodem rozchodu byla jeho snaha o udržení přátelských vztahů s „bratry“ I. J. Hanušem a F. M. Klácelem v rámci Českomoravského bratrstva. Pro zajímavost ještě uvedu, že prapravnukem Jana Helceleta je náš bývalý úspěšný reprezentant v lehké atletice, desetibojař Adam Sebastian Helcelet.

Krátce po rozchodu s Janem navázala Němcová další mimomanželský vztah, tentokrát s Vilémem Dušanem Lamblem, ošetřujícím lékařem jejího, na tuberkulózu umírajícího syna Hynka. Nečekané a vášnivé lásce mezi nimi však osud dopřál pouze jepičí život. Rázně ji ukončil Josef Němec, který nalezl manželčin milostný dopis adresovaný Lamblovi a hned poté ztropil vyhrocenou a hysterickou žárlivou scénu.

V roce 1854 poznala Němcová svého posledního osudového milence. Stal se jím o jedenáct let mladší student medicíny Hanuš Jurenka. Seznámili se v rámci společenství, sdružujícího se v blízkém okruhu spisovatele, novináře a politika J. V. Friče. Jurenka dokonce krátce bydlel ve stejném domě jako Božena Němcová s dětmi. Když se však Hanušovi rodiče dozvěděli o synově vztahu se spisovatelkou, vyslali jej pokračovat ve studiích do Polska. Jurenka nechal později své dvě dcery (starší z nich krátce po porodu zemřela) pokřtít jménem Božena.

Životem Boženy Němcové patrně prošlo mnohem více milenců. Doloženi jsou však pouze čtyři výše zmínění.

Poslední léta spisovatelky byla, jak je všeobecně známo, velmi neradostná. Poznamenaly je neustálé hádky, traumata z rozcházení a pokusů o usmíření se s manželem. V roce 1861 již těžce (zřejmě onkologicky a později i tuberkulózou) nemocná Němcová od něho odešla a usadila se v Litomyšli. Zanedlouho ji však finanční nouze a rychle se zhoršující zdravotní stav přinutily k návratu zpět do Prahy k manželovi.
Zde 21. ledna 1862 v domě U Tří lip zemřela.

Božena Němcová byla bezesporu ženou mnoha tváří. Na jedné straně manželka, starostlivá matka, výborná spisovatelka, zapálená vlastenka. Na straně druhé povahově velmi nestálá a labilní žena, neschopná zachovat manželskou věrnost, často střídající nahodilé vztahy s většinou podstatně mladšími milenci. Jako nespoutaná rebelka se také vymykala mnoha konvencím své doby.

Zásadním faktorem, ovlivňujícím celý její dospělý život, bylo bezesporu nedobrovolné manželství s Josefem Němcem. Zřejmě už nikdy nevyjdou najevo všechny okolnosti spojené s tímto nerovným svazkem. Starší, usedlý, osudem zahořklý muž a mladá žena plná života, předčasně spoutaná nejen manželstvím, ale i několikanásobným mateřstvím. Oba partneři měli očividně jinou představu o společném životě. Jeden z nich si svou frustraci kompenzoval despotismem a tyranstvím, druhý častými zálety a mimomanželskými vztahy. Je opravdu těžké některého z nich jednoznačně soudit.

P.S.: Před několika lety jsme, v rámci prázdninových toulek po východě Čech, dorazili také do Babiččina údolí. V jednom ze zdejších stavení hovořila postarší sympatická průvodkyně o životě velké spisovatelky i o její nejslavnější knize Babička, spjaté s touto lokalitou. Po skončení výkladu jsem se s ní dal do řeči a mimo jiné se také zeptal, zda se jí, stejně jako mně, líbila nedlouho předtím uvedená televizní série Božena. Reakce té paní mě velmi zaskočila. Rozhořčeným hlasem se na mně obořila s tvrzením, že to, co filmaři o jejich paní Božence natočili, se absolutně nezakládá na pravdě. Neprávem ji prý vykreslili jako promiskuitní couru a ona vůbec nechápe, jak se na takový blábol někdo vůbec může dívat. Hodně rozhozený z této nečekaně vyhrocené situace jsem jen zamumlal cosi na omluvu a pokračoval dál v prohlídce údolí. Rovnováhu a vnitřní klid ve mně znovu navodil až monotónní hukot nedalekého Viktorčina splavu, u něhož jsem usedl a s pokorou se zaposlouchal….

Seznamte se s dílem Boženy Němcové na stránkách Klubu knihomolů.

Zdroje: Wikipedie, Česká televize, spisovatele.cz, archív autora
Náhledová fotografie: Wikipedie, autor rytiny Jan Vilímek

Související knihy

(ed.), Robert Adam – Němcová, Božena

Host, 2017