Smrtící láska

drave-zveri-napospas-nahled
Udělá všechno pro její „dobro“, i když ona to tak nevnímá. Nezastaví se před ničím. Nic je nesmí od sebe oddělit, každou překážku odstraní. Skutečně takto jedná láska?

Česká autorka Jana Jašová (*1968) už na domácí literární scéně dosáhla vrcholu. Je držitelkou ceny Zlatá stuha za překlad (Zrádce přísahy, 2010), Zlaté stuhy za knihu pro mládež Psí dny (2021) a v loňském roce si odnesla Magnesii Literu za detektivku Krutý měsíc. K vlastní hanbě musím říct, že jsem její tvorbu dosud míjela, a tak, když vyšla v nakladatelství Motto novinka Dravé zvěři napospas, rozhodla jsem se to napravit. A řekla bych, že ve správný čas!

Hrdinkou thrilleru je osmatřicetiletá Zuzana. Jednou rozvedená, bezdětná, ne příliš krásná a ne zrovna úspěšná obyčejná žena. Majitelka všech dysfunkcí, vnučka vážených prarodičů, dcera již zemřelé hippie matky, která zrovna hledá, jak se postavit na vlastní nohy. Online seznamka asi nebyla tím správným krokem – nejen, že poznala jen několik hodně bizarních mužů, navíc to vypadá, že ji jeden zavržený nápadník začal stalkovat. Zahrnuje ji vulgárními zprávami a podle všeho ji i sleduje na každém kroku!

K tomu v ní dotěrná novinářka znovu oživila starou bolavou ránu, když jí začala klást otázky týkající se zmizení její kamarádky Káči. Prý neslavné výročí dvacet pět let je nutné si připomenout…

Jana Jašová je v krátké době již druhou autorkou (prvním byl Robert Bryndza se svojí Záhadnou obětí), která mi ve svém díle připomíná tzv. pomněnkové děti (= pohřešované, nikdy nenalezené). Do svého vyprávění však do hlavních rolí místo policistů či soukromých vyšetřovatelů postavila dvě obyčejné, životem zkrušené ženy. Zuzanu, která navíc prožívá tlak stalkingu, a novinářku Nikolu, která své osobní problémy řeší alkoholem. Zpočátku se obě ženy „nemusí“, ale pak začnou spolupracovat.

Autorka vystavěla velice napínavý děj rafinovaným způsobem. Občas totiž nechá nahlédnout i do stalkerových myšlenek. Čtenář tak vidí o něco dál než Zuzana a má o ni čím dál větší strach. Navíc tuší, že ani okénka do minulosti (před zmizením Kačky) nejsou samoúčelná a že zřejmě spolu obě záležitosti nějak souvisí. Ale jak?

Velice aktuální příběh upozorňuje také na hranice v partnerském vztahu. Co je ještě zdravý zájem o druhého, a co už nezdravá manipulace? A jak snadno se láska mění v nenávist?

Ne, nenapadlo – tehdy ve třinácti jsem si myslela, že zlo musí být někdo cizí, vrah bez tváře a bez motivu, nestvůra z říše legend, která po vás natáhne pazoury, když se ocitnete ve špatnou chvíli na špatném místě. (str. 313)

Musím říct, že velmi rychle zmizely mé obavy, že se mi příběh bude těžko číst. Autorka mě zcela zaujala osudem Zuzany a hned od počátku mě vtáhla do strachu o ni. Nejdříve se mi jevila jako poražená, neschopná nějaké razantnější akce. Nicméně i kočka zahnaná do kouta vystrčí drápky a sekne, a stejnou proměnu zakusila i Zuza. Ve strachu o nejbližší se rozhodla jednat a poprat se o své místo na slunci.

A to je další poselství knihy: nikdy se nevzdávej, ani ty nemusíš zůstat Dravé zvěři napospas. Až vyjde Janě Jašové další román, určitě si ho nenechám utéct a už teď se moc těším na další napínavou jízdu.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeDravé zvěři napospas

Jašová, Jana

Motto, 2024

Napsat komentář