Debutový román německé autorky Caroline Wahlové (*1995) s názvem 22 bazénů si našel cestu nejen k domácím čtenářům, které zaujal. Díky překladu Viktorie Hanišové a nakladatelství Host jej můžeme číst také my.

Komu je příběh vysokoškolačky Tildy polapené v soužití s matkou alkoholičkou a desetiletou sestrou Idou určený? Řekla bych, že především osloví vrstevníky hlavní hrdinky a ty, kteří musí řešit podobnou situaci v rodině, protože jim dialogy ústředních postav budou připadat důvěrně známé. Ale určitě zaujme i starší věkové kategorie, protože vnitřní souboj zodpovědnosti za druhé (který by člověk v Tildině věku ještě mít neměl) a vlastních snů o životě svádí občas každý člověk bez ohledu na věk. Kniha zasáhne především ženy (jsou empatičtější a všechny tři hrdinky jim budou blízké), ale nejde o typické čtení pro ženy či dívčí román, a tak by se mohla líbit i mužům.

Tilda je v tříčlenné domácnosti ta, která vydělává (pracuje v supermarketu) a stará se o svoji mladší sestru Idu, ale i o matku, která bývá pod vlivem alkoholu a léků jakékoli péče o dcery neschopná. Tilda k tomu velice úspěšně studuje matematiku na vysoké škole a právě nabídka pokračování ve studiu v Berlíně jí zamotá hlavu. Má jít za svým snem bez ohledu na to, co by její absence znamenala pro osiřelou dvojici matka-Ida? Nebo jsou sny, které se plní, jen pro někoho? Najde odpověď na své otázky při pravidelném plavání v bazéně?

Román není obsáhlý ani co do počtu stran (227), ani co do časového rozpětí, během kterého máme možnost hrdinky sledovat (pár měsíců). Přesto podává docela jasný obrázek o životě trojice, a dokonce ukazuje i vývoj jednotlivých postav. Celý příběh vypráví Tilda, tedy se čtenář nejvíc může vžít právě do její kůže, ale časem nachází i pochopení pro alkoholem zdevastovanou matku, která zjevně pro psychické onemocnění není schopná zvládat svůj vlastní život, natož život svých dcer.

Autorka knihu píše bez uvozovek, a proto jsem se občas ztrácela v tom, co Tilda skutečně vyslovila v dialogu nahlas, a co si jen domýšlela v duchu. Nicméně i na takový způsob psaní se dá zvyknout. Navíc jsem pochopila, že vlastně celá kniha je Tildino vyprávění, takže dialogy jen tlumočí se svými niternými komentáři a nejde tedy o jejich skutečný živý přenos.

22 bazénů nepatří k románům o lásce, ale přesto je lásky plný. Především té sourozenecké, ale možná i nějaké, co se právě rodí. Na to, o jak těžkém tématu a dilematu autorka vypráví, kniha působí lehce, chce se mi říct až něžně. Ano, jde o něžné vyprávění o rodinných vztazích, semknutosti i o ztrátách, které nás mohou vykolejit tak, že jen obtížně nacházíme sílu znovu vstát a jít dál.

Právě v takových okamžicích, jako je tento, pochopím, že vůbec ničeho nelituju a nechci s nikým měnit. Nahlas se zasměju a Ida se usměje, protože má radost, že už nebrečím, přitom pořád brečím, ale zároveň se nahlas směju, protože mám Idu a Ida má mě. (str. 80)

Caroline Wahlová se zařadila k mým mistrům zkratky různých žánrů (Dominik Dán, Hana Hindráková), kteří umí na nevelké ploše vyjádřit mnohé. 22 bazénů zasáhlo moje srdce a já jsem zvědavá, o čem bude autorka vyprávět příště.

Související knihy

Wahlová, Caroline

Host, 2024