Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích do rodiny lékaře, jako nejmladší ze tří dětí. Bratr Josef (1887–1945) vynikl jako malíř a spisovatel, sestra Helena (1886–1961) se také věnovala literární činnosti.
Čapek studoval na gymnáziu v Hradci Králové a v Brně. Maturitní zkoušku složil na Akademickém gymnáziu v Praze. Ve studiích pokračoval na pražské FF UK a zakončil je v roce 1915 doktorátem.
Během vysokoškolských studií vypracoval seminární práci Pragmatismus čili Filozofie praktického života (1918), která byla knižně publikována. Rozmezí let 1910–1911 prožil Čapek v Paříži a Berlíně, kam vycestoval v rámci studijního pobytu.
Po ukončení vysokoškolských studií působil jako vychovatel v hraběcí rodině Lažanských, vykonával také funkci knihovníka v Národním muzeu. Do roku 1938 se věnoval redaktorské práci v Národních listech a Lidových novinách. Za zmínku jistě stojí i jeho práce ve Vinohradském divadle na pozici dramaturga a režiséra v období let 1921–1923.
Během svého života vykonal Karel Čapek mnoho cest do zahraničí. Získával na nich inspiraci pro své cestopisné fejetony a prózy. Také byl zvolen prvním předsedou československého PEN-KLUBU.
Ve své vinohradské vile pravidelně pořádal přátelské páteční besedy, jichž se s oblibou zúčastňoval i tehdejší prezident T. G. Masaryk, který Čapka považoval za svého přítele.
Čapkovou manželkou byla oblíbená herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová (1902–1968).
Jeho nesmírně bohatou a mnohovrstevnou literární činnost ukončila náhlá smrt. Karel Čapek zemřel 25. prosince 1938 na zápal plic. Pochován je na pražském Vyšehradském hřbitově.

Čapkovu uměleckou osobnost formovalo jeho filosofické a estetické vzdělání a v neposlední řadě i jeho dlouholetá novinářská činnost. Vždy se snažil o moderní přístup k literární tvorbě.
Svá raná prozaická díla psal společně s bratrem Josefem, k nejznámějším patří Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) nebo Krakonošova zahrada (1917).
V další tvorbě již Karel Čapek pokračoval samostatně. Jedná se například o soubory cestopisných črt a fejetonů nazvaných Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932) či Cesta na sever (1936).
V roce 1936 vyšly souhrnně tři svazky nazvané Hovory s T. G. Masarykem.
Velkou popularitu si získaly i Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy, vydané v roce 1929.
K Čapkovým nejvýznamnější románům patří Továrna na Absolutno (1922), Krakatit (1924) nebo trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život z rozmezí let 1934–1936. Celosvětovou proslulost si získal alegorický román Válka s Mloky (1936) a Bílá nemoc (1937). Zapomenout bychom neměli ani na díla První parta (1937), Matka (1938) či na posmrtněvydané románové torzo Život a dílo skladatele Foltýna z roku 1939.
Ve dvacátých letech se Čapek věnoval převážně dramatické tvorbě – celkem napsal osm divadelních her. Do dnešní doby jsou uváděné především Loupežník (1920), R.U.R. (1920) – tato hra je nejoceňovanější a asi i nejvýznamnější, dále Věc Makropulos (1922) zhudebněná Leošem Janáčkem do stejnojmenné opery, a v neposlední řadě i hra Adam Stvořitel (1927), kterou napsal společně s bratrem Josefem.
Snad každý začínající čtenář se setkal s nádhernými dětskými knížkami z pera Karla Čapka. Již celé generace dětí vyrůstají na titulech Devatero pohádek (1932) a Dášeňka čili život štěněte (1933), kterou Karel Čapek sám ilustroval i doprovodil půvabnými fotografiemi.

Odkaz i dílo Karla Čapka, bezesporu jednoho z nejnadčasovějších a nejvýznamnějších českých spisovatelů, je třeba si připomínat nejen při příležitostech kulatých výročí. Jeho literární i dramatická tvorba patří k největším pokladům našeho národního kulturního dědictví.

Osobnost Karla Čapka jsme již dříve připomínali v článku Přední osobnost kulturního a společenského života 1. republiky.

Zdroj informací: www.spisovatele.cz/karel-capek