Krátce před polovinou září 2024 představilo nakladatelství Ikar, člen Euromedia Group, svým čtenářům novou knihu Michala Viewegha Obyčejná laskavost / Neobyčejná nestoudnost.

V souladu s trendem posledních let jsme se i letos dočkali jednoho nového titulu z dílny našeho nejspíš nejslavnějšího porevolučního autora. A ještě než se pustíme do detailů, nemohu si odpustit provolání: Vítejte zpět, mistře! Už při našem minulém setkání před více než rokem nad titulem Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva (2023) jsem se zmiňoval o výrazném posunu k  autorovým původním kvalitám. A tentokrát mohu s potěšením škrtnout i poznámku o příliš krátkém textu. Dnešní kniha se svými téměř třemi sty osmdesáti stranami odstraňuje i tento nedostatek.

Pravdou ovšem je, jak naznačuje již název, že jde o balení dva v jednom. Dva příběhy za cenu jednoho. Ve skutečnosti jsou dokonce tři, ale o tom blíže později.

Obyčejná laskavost se s příznačně vtipným pohledem dívá na potenciálně výbušnou situaci, kterou vyvolá kontroverzní pokus zdravotní sestry z Domova pro seniory potěšit odkopnutého osmdesátníka. Pana Krbce do zařízení nechala zavřít jeho o generaci mladší manželka. Jasně že ze zcela zištných důvodů. Když dosud bohatý stařík odmítl podepsat převodní listinu k jednomu ze svých domů, dokázala jeho zákonitá partnerka za tučný úplatek dosáhnout zbavení svého muže svéprávnosti. Jenže pan Krbec sice disponuje pokročilým věkem, ale rozhodně netrpí nedostatkem sexuální chuti. Jakkoli to může znít lacině a třeba i oplzle, Jiřina, jedna ze dvou hlavních postav příběhu, se rozhodne starému pánovi poskytnout drobnou laskavost. Její dokonaný akt ovšem nezůstane nepovšimnut. Dokonce ani na úrovni prezidentské kanceláře. Obyčejná laskavost stojí na vyprávění Jiřiny a jejího manžela, přehlíženého herce, šedesátníka Ludvíka. Střídavě vyprávějí, co se událo, jak reagovali a s jakými dopady na ně osobně se museli potýkat.

Druhý příběh je vlastně v provedení dva v jednom. Postava již jednašedesátiletého spisovatele Mojmíra jistě není čtenářům prací Michala Viewegha neznámá. Ostatně v loňském Malém Gatsbym a Carmen z Chodoriva jsme jeho životní pouť sledovali ve světle ukrajinského konfliktu. A na tyto události Neobyčejná nestoudnost vlastně navazuje. Mojmír je svou exmanželkou Hedvikou pozván, aby na teambuildingu firmy, do níž nedávno nastoupila, přečetl některou ze svých povídek. Akce má ovšem mnoho ingrediencí. Účastníci jsou povinni přijít v kostýmu a celá výprava se luxusním autobusem přesouvá do České Kanady k místu s příznačným názvem Ďáblova prdel (k mému překvapení takové místo i s přesně tímto názvem doopravdy existuje). Jenže společnost složená dílem ze sociopatických pracháčů, dílem z vystrašených patolízalů, je nesmírně explozivní. A jak už víme, Mojmír si jen málokdy nechá něco líbit. Na tuto cestu stejně kývl hlavně proto, aby mohl dát průchod své ani po deseti letech neoslabené touze po pomstě za Hedvičinu dávnou nevěru. Což nás vede k vysvětlení onoho zmíněného „dva v jednom“: Předčítaná povídka totiž světlo světa spatřila již v roce 2022 ve sbírce Průměrně zamilovaný muž.

Zatímco Obyčejná laskavost působí jako odlehčená fikce, u Neobyčejné nestoudnosti přináší četba zcela jiné emoce. Tedy alespoň mně je přinesla. Pobavení, frustraci, touhu inzultovat některé postavy, potřebu stranit Mojmírovi i jeho kamarádu Jonášovi, který účinkujícího autora na cestě doprovází. Popsaná situace a charaktery účastníků nikoli zájezdu, ale teambuildingového výletu se tak dokonale shoduje s mými vlastními zkušenostmi, že z toho až mrazí. A protože u Michala Viewegha jde už léta hlavně o osobní zpovědi, nemám nejmenší pochybnost, že se do nějaké takové situace skutečně dostal. A pokud ne doslova, pak rozhodně blízko. Protože jsou věci, které se prostě vymyslet nedají. Ostatně v textu několikrát zazní slib daný jedné z nejnegativnějších postav, že o tomto Mojmír napíše knihu. A tady ji máme.

Číst nový titul Michala Viewegha představuje něco jako balzám pro oči i nervy. Větná stavba, promyšlené obraty, budování příběhu i zápletky, to všechno autora zase po právu staví na vrchol naší literární scény. Popravdě si nevybavuji jiného českého spisovatele, který by dokázal pracovat s mateřským jazykem s tak hravou vynalézavostí, aniž by jeho projev působil strojeně či nesrozumitelně. Dokonce, a to kvituji opravdu s povděkem, ubylo vulgarit a sebeshazování, jimiž autor v posledních letech rozhodně nešetřil.

Sečteno a podtrženo: Obyčejná laskavost / Neobyčejná nestoudnost, kterou si můžete objednat třeba přímo na stránkách Luxoru, za pozornost rozhodně stojí. Pomalu se začínám těšit, čím mistr překvapí příští rok. A říkám si, proč se takhle neprezentuje častěji?

Související knihy

Viewegh, Michal

Ikar, 2024