Krátce po polovině září 2024 vydalo nakladatelství Mladá fronta, součást Albatros Media, knihu Martina Goffy Ve výslužbě.

Pro milovníky románů podepsaných pseudonymem Martin Goffa se jedná o radostnou zprávu, protože po jeho knihách byla vždy velká poptávka. Naposledy jsme se spolu dívali na zvukovou verzi románu Vodní hrob z loňského roku, který spadá do série případů investigativního novináře Marka Vráze přezdívaného Terenc a je jejím sedmým pokračováním. Přesto si troufnu hádat, že největší poptávka mezi Goffovými fanoušky míří na postavu bývalého kriminalisty Mika Syrového z desetidílné série, kterou Martin Goffa svou spisovatelskou kariéru v roce 2013 zahájil. Než se pustíme do povídání o nejnovější knize na Goffově kontě, ještě připomenu, že se jedná o nadstandardně plodného autora, který si ke své tvorbě zvolil ještě další dva pseudonymy. Jako Daniel Griss stvořil zatím pětidílnou sérii Lars a celkem nedávno navíc přihodil svůj první pokus o postapo science fiction Země zmaru. A jako Alex Walló napsal společenský román Muž vdaných žen.

Jak si tedy v kontextu výše zmíněného výčtu stojí novinka Ve výslužbě? Kdo se těšil na starého dobrého Mikuláše Syrového, bude nejprve zklamán. Ale pozor! Martin Goffa nám nadělil nového hrdinu. Kriminalista Arnošt Milota zvaný Arno už tuto práci dělá dlouho. Při posledním zásahu se ale neovládne a zadrženého inzultuje. Něco takového překvapí Arnovy kolegy, ale hlavně jeho samotného. Připočtěme potíže se srdcem a řešení je nasnadě. Odchod ze služby se zdá být na místě a Arno se vrací do rodné vsi, aby si konečně odpočinul. Ostatně dům a zahrada po tátovi potřebují znatelný servis. Nebojte, nebudeme přihlížet tomu, jak novopečený důchodce opečovává kytičky. Ve vsi se totiž ztratí čtrnáctiletá dívka. Je to její čtvrtý útěk, ale tentokrát se zdá, že nejde jen o prosté uličnictví. Policie rozjíždí pátrání. A Arno, coby prakticky místní, nemůže zůstat tak úplně stranou. To nezní špatně, ne?

Rád bych na tomto místě zmínil, možná i zopakoval, že titulem Ve výslužbě, který nese ještě podtitul „Zmizelá aneb První poslední případ“, se nám do rukou dostává zase starý dobrý Martin Goffa, jak ho známe a obdivujeme. V kontrastu s nedávným postapo experimentem jde o příjemnou změnu/návrat. Od první věty je jasné, že autor píše o věcech, se kterými je profesně spjat. Tím pádem může díky perfektní znalosti problematiky, procesů a v podstatě i zápletky popustit uzdu literární tvořivosti, a když nemusí věnovat pozornost věcem, které má zažité, může víc sil věnovat práci s jazykem, rozvinout dílčí prvky do větších detailů, sáhnout postavám až do hloubi duše. Navíc nechybí pro autora ve všech jeho převtěleních tak typická a nezbytná encyklopedie hudby, s jejímiž vystrčenými růžky se lze napříč příběhem setkat bezpočtukrát. Patříte-li mezi fanoušky Martina Goffy, Daniela Grisse, případně Alexe Wallóa, prozraďte mi, jestli jste se už někdy podívali na hudební doporučení, jichž se nám ústy hlavních postav dostává. Já je považuji za zlidšťovací prvek, tedy něco, co říká: i my, papíroví hrdinové, jsme z vašeho světa. A třeba máme stejný vkus na muziku a interprety.

Téměř sto devadesát stran si mezi sebe nerovnoměrně rozdělilo třicet dva kapitol, prolog a epilog. Drobnou výtku bych si dovolil k práci korektora, kterému pod prsty proklouzlo větší než malé množství překlepů či zdvojení slov. Naštěstí nejde o nic zásadního, ale i tak, pokud jste na takové drobnosti „citliví“ jako já, může vám zmíněný neduh narušit svižnost četby. Pokud vás ovšem takové nešvary netrápí, jenom dobře.

Už jsem to říkal, ale jsem rád za návrat klasického goffovského stylu. Je samozřejmě v pořádku, že autor experimentuje s různými žánry a styly. Jak jinak by poznal, v čem je skvělý a co mu tak úplně nesedne? Na druhou stranu, každý čtenář je vybaven jiným vkusem, a tak berte mou úvahu jako čistě subjektivní pohled. Protože nejdůležitější je, že Martin Goffa stále tvoří, stále vychází, stále má početnou a třeba i početnější fanouškovskou základnu. Protože víte co – jenom skvělý autor si může dovolit experimentovat bez rizika, že se k němu jeho příznivci obrátí zády. A to se tentokrát nestalo. Zvlášť, když kniha Ve výslužbě přináší přesně to, co od Martina Goffy čekáme a pro co je širokou čtenářskou obcí žádaný.

Román Ve výslužbě si můžete objednat třeba přímo na stránkách nakladatelství Mladá fronta.

Související knihy

Goffa, Martin

Mladá fronta, 2024