Experiment

chemie-lasky
Jak zařídit, aby se do vás zamiloval někdo, kdo si vás zatím ani nevšiml?

S takovým problémem se musí vypořádat hlavní hrdinka románu Chemie lásky, který napsala Sariah Wilson. Autorka vyrostla v Jiří Kalifornii, nyní žije s manželem a dětmi v Utahu. Absolvovala Univerzitu Brighama Younga, získala titul z historie, ale momentálně se věnuje psaní. Už před lety se zamilovala do své spřízněné duše, takže věří ve „šťastně až do smrti“. Proto šťastné konce dopřává i hrdinům ze svých příběhů. Můžete tedy očekávat, že i Anna Ellisová – hlavní hrdinka románu Chemie lásky – po překonání všech překážek bude šťastná. Nabízí se však otázka, kdo bude nakonec stát po jejím boku?

Anna pracuje jako kosmetická chemička. Podle své babičky mrhá vysokoškolským titulem a měla by se raději věnovat třeba enviromentální vědě. Annu však její práce baví. Nicméně v laboratoři v Minx Cosmetics, kde působí již čtyři roky, nemá prostor k prosazení vlastních nápadů a experimentů. Ačkoli Anna patří k nejlepším chemičkám a dostává nejnáročnější úkoly, Annin šéf jakýkoli její návrh vždy hned zamítne.

Radikální inovace nebyly zrovna jeho parketou, a to navzdory skutečnosti, že jsme byli oddělení výzkumu a vývoje. (str. 9)

Samozřejmě by mohla změnit zaměstnavatele. Dokonce sní o založení vlastní kosmetické firmy, ve které by mohla dle libosti experimentovat. Ráda by se věnovala třeba neurokosmetice.

Hrozně se mi zamlouvala myšlenka, že by existovala interakce mezi nervovou soustavu a make-upem. Že by make-up mohl třeba ovlivňovat náladu, zklidňovat, nebo naopak rozpalovat, a při tom všem by ještě rozjasňoval vaši pokožku. (str. 9–10)

A protože právě začal nový rok, dá si Anna dvě předsevzetí: vymyslí, jak rozjet vlastní firmu, a řekne Craigu Kimballovi (viceprezidentovi oddělení výzkumu a vývoje Minx Cosmetics), co k němu cítí. Už před dvěma roky se do něj totiž zamilovala. Nutno podotknout, že Craig nemá nejlepší pověst… Nicméně zamilovaná Anna si z toho hlavu nedělá!

Sariah Wilson pracuje s několika zajímavými tématy. Anna se pohybuje v mužském kolektivu (v knize je dokonce řečeno, že jde o typicky mužské odvětví).

Pokaždé mi přišlo dost ironické, že v kosmickém průmyslu pracují především muži a vyrábí něco, co sami nikdy nepoužívají. Ani to na sobě nezkoušejí. (str. 30)

Ve stejné laboratoři pracuje jen jedna další žena. Kolegové je vnímají jako méněcenné – nejen při běžné práci v laboratoři, ale třeba také na konferencích.

Jako kdybychom neměly stejný stupeň vzdělání a dovedností jako naši mužští kolegové. Ti správní vědci. (str. 22)

Autorka se tedy věnuje postavení žen a zdůrazňuje, že ženy to mají ve vědě těžší než muži. Musí pracovat dvakrát usilovněji, aby byly považovány za jenom z poloviny tak dobré jako jejich kolegové. Navíc Anna má komplikovaný vztah se svým vedoucím Jerrym. Zdá se, že si na ni zasedl. Ačkoli odvádí skvělou práci, Jerry si nenechá ujít žádnou příležitost pokárat ji a zesměšnit před kolegy. A ona se bohužel za celé čtyři roky vůči jeho chování neohradila. Najde někdy odvahu postavit se mu?

Příliš se mi nelíbilo, jak autorka uchopila Annin vztah ke Craigovi. Postupně se ukazuje, že Anna ho vlastně vůbec nezná. Že s ním ještě nikdy ani pořádně nemluvila. Její láska je tedy především platonická a Anna jednoduše doufá, že až bude mít odvahu ho oslovit, najdou společnou řeč skrz lásku ke kosmetice. Při každém setkání se na něj snaží udělat dobrý dojem, ovšem příliš se jí to nedaří… I když jde o dospělou inteligentní ženu, působila na mě spíše jako puberťačka.

Byla jsem bez sebe z vědomí, že kráčí hned za mnou, až jsem se musela štípnout, že je to pravda. Právě jsme spolu vedli druhou skutečnou konverzaci! (str. 24)

Nicméně další zápletka příběhu se mi naopak líbila: Anna je talentovaná vědkyně a má plnou hlavu zajímavých nápadů. A postupně se sbližuje s lidmi, pro které by mohly být výsledky jejích pokusů velmi užitečné… Během čtení tak budete neustále přemýšlet, zda lidé kolem ní nemají nějaké postranní úmysly a jen Annu nevyužívají.

Zrovna pátrám po něčem velkém. Po něčem, co Minx umístí na mapu kosmetického průmyslu. (str. 27)

Chemie lásky mi v mnoha ohledech připomínala román Hypotéza lásky od Ali Hazelwood, jehož recenzi si také můžete přečíst. Protože se obě autorky věnují podobným tématům, myslím si, že právě příznivce spisovatelky Ali Hazelwood by svým románem mohla oslovit i Sariah Wilson.

Knihu Chemie lásky vydalo nakladatelství Red a můžete ji zakoupit na webu Knihy Dobrovský.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeChemie lásky

Wilson, Sariah

Knihy Dobrovský, 2024

Napsat komentář