Německý autor, rodák z Hamburku Gil Ribeiro (*1965, vlastním jménem Holger Karsten Schmidt) vytvořil postavu svérázného policejního komisaře Leandera Losta. Díky nakladatelství Kalibr ho i my můžeme poznat prostřednictvím knihy Případ komisaře Losta s podtitulem Na stopě zločinu v portugalské Fusetě.

Leander Lost je Němec, muž s Aspergerovým syndromem, který se celý svůj život učí nevyčnívat a chovat se tak, aby ho většinová společnost přijala, ale nedaří se mu to. Neumí lhát, nechápe nadsázku a nerozumí pocitům. To vše jej činí neakceptovatelným u kolegů.

Dobrý mrav se Lostovi nakonec jevil jako labyrint plný nástrah a záludných pastí, v němž by se ocitl velmi nerad. (str. 41)

Když přiletí na výměnný pobyt do Portugalska, hned po prvním společném dnu ho chtějí poslat zpět (uvede se tím, že kolegovi prostřelí nohu). Jenže jeho noví kolegové naštěstí brzy pochopí, že nemohl jednat jinak, a Lost si poprvé vyzkouší, jaké to je být skutečnou součástí týmu.

„Ty nejsi pes, který chce být přijat do vlčí smečky, ty jsi vlk, který se nikdy nemůže stát členem psí smečky.“
Třebaže mu toto srovnání připadalo zprvu poněkud zvláštní, pomáhalo mu při příležitostech, kdy byl vydán bezmocně na pospas ponižování druhých. Vlk se nemusí za svou jinakost stydět, říkávala Britta. (str. 165)

Teprve, když lidé kolem Leandera Losta odhalí jeho přednosti (fotografickou paměť, skvělou logickou analýzu, encyklopedické znalosti) a přestanou ho tlačit do jednání, které neumí (přetvařovat se, lhát), dokáží najít i společnou řeč, což výrazně přispěje k rozlousknutí případu vraždy soukromého detektiva.

Musím říct, že jsem si upřímného Losta, v němž není místo pro jakoukoli „levotu“, zamilovala, a stejně tak mě nadchli jeho noví portugalští kolegové (Carlos Esteves a Graciana Rosadová), kteří si k němu dokázali najít cestu. To, co v Německu nebylo možné, se v Portugalsku stalo skutkem. Přes počáteční nedorozumění, postupné sbližování a odpuštění se totiž dokázali dopracovat až ke skutečné spolupráci, náklonnosti a souznění. Lví podíl na tom měla empatie sester Rosadových, především mladší Soraie, která si svérázného komisaře zamilovala.

Příběh však nevypráví jen o tom, že odlišnost nemusí být handicapem, ale také o vodě a obchodu s ní. Kniha tak balancuje na hraně burcujícího ekologického románu a humorné detektivky. Čtenáři se dostane řady encyklopedických informací (o mořských živočiších, o portugalských dějinách a fotbalu), ale také lákavých popisů turistických destinací a kulinárních specialit tamního kraje. Nad to je krajně napínán, zda se detektivům podaří přelstít silného protivníka a pohnat ho před soud.

Vyprávění má potřebný spád, napětí, ale i vtip a působí velmi svěže. Zaujme dialogy, psychologií hlavních postav i popisy jedinečného kraje. Působí přesně jako kniha na dovolenou, která poskytne potřebný oddech, a současně jako lákavý inzertní leták ne příliš známé, ale o to zajímavější turistické destinace.

Po dočtení jsem okamžitě měla chuť pokračovat dalším dílem. Moc mě totiž bavila vzájemná chemie mezi hlavními postavami a jsem zvědavá, jak se jejich vztahy budou odvíjet dál.

Připomněla si slova francouzského romanopisce Françoise Mauriaca, která jí přišla vhodná: „Milovat někoho znamená vidět ho jako jediný zázrak, který ostatní nevidí.“ (str. 295)

Máte-li chuť na neortodoxní a vtipnou detektivku, pak určitě nesmíte Případ komisaře Losta minout!

Související knihy

Případ komisaře Losta
Na stopě zločinu v portugalské Fusetě

Ribeiro, Gil

Kalibr, 2024