Román britské autorky Phyllidy Shrimpton s názvem  Kolik barev má štěstí vydalo nakladatelství Metafora v červnu. Máte tak jedinečnou šanci se u něj zasnít o dovolené.

Ovšem nečekejte žádnou romantiku! Navzdory názvu knihy jde spíše o společenský román, který se zabývá mezigeneračním soužitím. Ústředními postavami příběhu jsou totiž dědeček, matka a dcera. Svobodné matce Heleně se právě rozpadl její poslední osm let trvající vztah. Nejen, že se její přítel přiznal, že vlastně miluje muže, ale také Helenu a její dceru Annu vystěhoval z bytu. Helena se tedy obrátí s prosbou o pomoc na svého devadesátiletého otce, s nímž od narození Anny prakticky nebyla v kontaktu.

Dědeček Algernon už patnáct let (od smrti své milované ženy Evie) žije v domě se zahradou sám. Neslouží mu sluch, zrak a pohybový aparát. Nerad mluví, věčně se tváří nabručeně, ale když ho dcera požádá, aby u něj mohla nějaký čas s vnučkou bydlet, souhlasí. A tak se pod jednou střechou setkají zástupci tří různých generací, kteří k sobě hledají cestu.

Žal z té ztráty mezi nimi vyhloubil příkop, jak se to často stává, a v něm se jako v hořké síti zachytilo vzájemné obviňování, špatné svědomí i zlost a teď museli jeden druhého znovu snášet. (str. 49)

Příběh o obtížnosti nového začátku, ztrátě i nalézání sama sebe je zpočátku spíše tristní. Nic nejde, jak by mělo. Helena nemůže najít práci, dědeček jen bručí a skoro šestnáctiletá Anna se v nové škole stává terčem šikany.

Jako katalyzátor do děje vstupuje sedmnáctiletý Jacob – soused, který o dědečkovi ví možná víc než jeho pokrevní příbuzné. Postupně tak v soužití začnou přibývat barvy i humor. Čtenáři, kterým Anniny trable způsobily ustarané vrásky, se začnou při čtení usmívat. Úsměvy se mění postupně ve smích, aby jej v závěru pročistily slzy zármutku ze ztráty. Ale i tak může vypadat štěstí, které ve skutečnosti má tolik barev, kolik jen si jsme schopni představit.

Svět podle Annina názoru nebyl nikdy dost barevný, a tak si předsevzala, že mu chybějící barvy bude pokud možno doplňovat sama: oblékala se při každé příležitosti pestře jako duha a nechávala za sebou velkolepou pigmentovou stopu. (str. 73)

Román ukazuje, že různé generace si nemusí navzájem překážet, ale mohou si být navzájem oporou. A kdo ví, možná se od sebe navzájem ani tak neliší – všichni touží po lásce a štěstí a vytrženi ze svých kořenů strádají. Každý zkrátka potřebuje někoho, kdo ho bude mít rád a kdo pochopí jeho trápení.

Pokud zrovna vás nebo vaše děti čeká nový začátek v neznámém prostředí s cizími lidmi, pak se můžete díky knize Kolik barev má štěstí pozitivně naladit a posílit své sebevědomí.

Teď už věděla, že když člověk dokáže přeskočit každou překážku, kterou mu osud vrhne do cesty, najde na druhé straně něco ještě lepšího. (str. 324)

Knihu Kolik barev má štěstí vydalo nakladatelství Metafora a můžete ji zakoupit na Grada.cz.

Související knihy

Shrimpton, Phyllida

Metafora, 2024