V době, kdy se tento příběh udál, jsem byl ještě… no, zatím po světě chodili dva z celkově čtyř bratří. Sedmiletý Jakub a o tři roky mladší Stanislav. Ano, uvažujete správně, přes veškerou snahu a otcovo propocené tílko se rodičům o děvčeti mohlo jen zdát.
Psal se rok sedmdesát sedm a novou tříkolku neměl každý. Bratři se s ní předváděli po celé vsi. Pyšně ji ukazovali kamarádům, sousedům i telatům v nedalekém kravíně.
Možná by se z tříkolky radovali po celé prázdniny. Možná, ale to by nesměli dojet až k největšímu kopci v obci, k Zabijáku.
Strmý kopec si svou přezdívku plně zasloužil. Bezpočet dětských tváří políbilo krtince nebo nedobrzdilo a vykoupalo se v pod kopcem protékající řece Nežárce. Nic mezi neexistovalo a Jakub to věděl.
Přesto, zřejmě omámen zábavností nové hračky, ukázal bratrovi a opatrnosti záda a jako člen olympijského bobového týmu se mocně odrazil. Následný let po zeleném svahu doprovázený nadšeným řevem slyšela půlka vesnice.
Náhlé ticho v mladším bratrovi probudilo obavy. Nedbal nebezpečí a jal se Jakuba zachránit. Po čtyřech seběhl svah a našel staršího bratra, jak se vyplétá z koloběžky.
Navzdory nečekanému a mocnému skoku se Jakubovi nic vážného nestalo, jeho oči dokonce ještě svítily nadšením. Koloběžka dopadla o poznání hůř, při doskoku se zlomila.
Vzácný dárek nevydržel ani den a představa na zadek dopadající otcovy ruky bratry nikterak netěšila. Jiskru z očí vymetla panika. Čtyřletý Standa propukl v pláč, Jakub nikoliv, měl plán.
Realizace nápadu byla náročnější, než se původně zdálo. Domů se vrátili až večer, unavení a špinaví i za ušima.
Po koupeli k nim do pokoje přišel otec a jen tak mimoděk se zeptal, jak se jim na tříkolce jezdilo a kam ji schovali. Jakub podobnou otázku očekával, ale o její krádeži nestačil říct ani slovo. Standův pláč a okamžité přiznání celý plán zhatilo.
Otcův následný smích bratry zaskočil. Očekávaný výprask nenastal, jelikož v dílně místního JZD dokázali spravit mnohem složitější stroje, než byla koloběžka.
Ale bratři vyhráno neměli, naopak.
Chlapi v dílně by rozlomenou koloběžku skutečně snadno svařili. Problém byl v tom, že neměli co svařovat. Základem Jakubova geniálního plánu bylo zahlazení důkazů, které spočívalo v jejich zakopání.
Po celý den hledali s otcem tu správnou louku. Marně. Týdenní zarach byl za pohřbenou tříkolku vcelku mírný trest.
O necelých čtrnáct dní později, kdy si opět užívali volnosti a letních dnů, dostali v jednom okamžiku neodolatelnou chuť na žvýkačku.
Bez peněz do Jednoty nelez.
Jakubovo geniální strategické myšlení dostalo příležitost k nápravě pošramocené reputace. Standa se neuvěřitelně bál, nikdy předtím to neudělali. Přesto s vidinou sladké odměny bratra následoval.
Rodiče byli v práci, v cestě za vytouženou žvýkačkou jim nic nestálo. Z maminčiny peněženky žádné drobné mince nevypadly. K zemi se snesla jediná zelená stokorunová bankovka.
Na okamžik zaváhali, na tu dobu se jednalo o velkou sumu. Jakub chvilku nad ležící stokorunou stál a přemýšlel. Navrhnuté řešení a stále se zvyšující chuť na vytouženou žvýkačku zvítězily.
Jak se bratři domluvili, tak udělali. Paní prodavačce se netradiční obchod zpočátku nezdál, ale proč kazit dětem prázdniny. Bratrům Věrným předala žvýkačku a zbylých devadesát devět korun.
Spokojení kluci si zakoupenou žvýkačku poctivě rozpůlili a po cestě domů i náležitě vychutnávali.
Před statkem se zastavili, museli. Téměř dokonalý plán opět nevyšel. Rodiče se z práce vrátili dřív. Cesta k peněžence se zavřela.
Malý Standa začal tradičně natahovat a Jakub propadal zoufalství. Rozbitá tříkolka a krádež, to jsou dvě neporovnatelné věci. Chtělo to nápad!
Hodinu stál čtyřletý Stanislav před vraty statku a čekal na návrat staršího bratra. Když se konečně dočkal a odkýval Jakubovy pokyny, vešli do dvora.
Scénář byl v mnohém podobný jako u zničené tříkolky. Uplakaný Standa okamžitě vyklopil i to, co nevěděl, a s obavami z trestu pozoroval následující Jakubův výslech.
Originální nápad tedy Jakub rozhodně neměl. Ještě týž den se rodina vydala hledat zakopané peníze. Větvičku značící místo ani po třech hodinách nenašli, stejně tak devadesát devět korun.
Od té doby bratři nikdy nic neukradli ani nezakopali. Vyrostli z nich dobří lidé, kterým prvenství v zakoupení nejdražší socialistické žvýkačky již nikdo nevezme…

David Věrný

Autor románu Proměna, celou svou duší dobrodruh, milovník přírody a hrdý otec. Jako osmnáctiletý kluk utekl do cizinecké legie, odkud se brzy a pěšky vrátil, aby se již jako příslušník 4. brigády rychlého nasazení účastnil vojenské mise v Kuvajtu a Iráku. Po odchodu z armády prošel mnohými nadnárodními korporacemi a v manažerské pozici působí dodnes. Autor svou literární tvorbu zasazuje do neotřelých lokací a dějové linky nenásilně doplňuje vlastními životními zážitky, čímž se obsah knihy stává pestřejším, zajímavějším a především originálnějším.

Související knihy

Věrný, David

Vendeta, 2023

Věrný, David

Moravská Bastei MOBA, 2024