Nakladatelství Cosmopolis vydalo román britské autorky Siohan Curhamové  Vypravěčka z Osvětimi. V podstatě se stačí zaměřit na název knihy a máte přesnou představu, co vás čeká. Ano, opravdu jde o další z historických románů odehrávající se v čase druhé světové války v Osvětimi. Není to skutečný příběh, i když autorku inspirovaly osudy hned tří osobností: Iréne Nemirovské, Etty Hillesumové a Viktora Frankla.

Hrdinkou příběhu je tedy smyšlená postava slavné francouzské spisovatelky jménem Claudette (Etty) Weilová. Po přijetí Židovského statutu (antisemitské zákony ve Francii) v roce 1940, nesměly být její knihy vydávány. Poslední román s oblíbenou hrdinkou Aurélií mohla hodit do kamen. Ze dne na den ztratila obživu a chuť žít. Setkání s polským Židem, boxerem Tomazsem, a starým židovským knihkupcem Sollym  ji přimějí nevzdávat se. Dokud žije, pořád může něco dělat. A tak se zapojí do podzemní odbojové sítě, a i když ji čekají těžké roky v Osvětimi, nepřestává se snažit šířit dobro. Její fantazie a touha podat svědectví o tom, co se v koncentračním táboře dělo, jí pomohou překonat i ty nejhorší chvíle…

„Ale Němci jsou tak plní nenávisti.“
„Přesně tak, a proto je musíme milovat.“
„Milovat je?“ Málem jsem ta slova vyštěkla.
„Ano, aby se vynahradil ten nedostatek lásky, který do světa přinášejí oni.“ (str. 73)

Zpočátku jsem měla obavu, že taková prostá zápletka bude nudná a že se jen s obtížemi „prokoušu“ na konec. Nemohla jsem se více zmýlit! Autorka s nasbíranými podklady zacházela velmi seriózně a svoji myšlenku o pěstování naděje a plamíncích štěstí, které zahřejí každé srdce, aplikovala s citem pro situaci.

Musím říct, že jsem si Etty zamilovala a spolu s ní i její souputnice. Přála jsem si, aby přežily, jenže osud v rukou autorky se choval velmi realisticky – ve skutečnosti jen zlomek lidí vězněných v Osvětimi zůstal naživu až do konce. Oblíbila jsem si i Sollyho moudra starých rabínů a příběhy, kterými Etty dodávala naději svým spolubydlícím. Měla pravdu, když tvrdila, že myšlenky jim nacisté spoutat nedokážou.

„A jakmile si to lidé, kteří byli přivezeni do Pitchi Poi, uvědomili, došlo jim, že mají magické schopnosti. Chci říct, že je neuvěřitelné, že člověka můžou ty příšery trápit hlady, bít a mučit, a přesto nedokážou ovládnout jeho myšlení, srdce ani sny.“
„Tomu bych stěží říkala svoboda,“ zamumlala nějaká žena z horní palandy.
„Ale naše představivost je vždycky svobodná“… (str. 260–261)

Siobhan Curhamová není českým čtenářům známá, přestože má za sebou již více než čtyřicet vydaných knih. Vypravěčka z Osvětimi je jejím prvním dílem přeloženým do češtiny. A musím dodat, že je to škoda a že doufám, že nebude současně poslední. Autorka totiž dokáže líčit vše tak sugestivně, že vás vtáhne do děje, jakoby šlo o nějaký hutný thriller, který nedokážete odložit, dokud nejste na konci.

Autorka je skutečnou „vypravěčkou z Osvětimi“, která dokáže oslovit své čtenáře i dnes. Je hlasem těch, kteří už mluvit nemohou. Apelem na naše svědomí, abychom na hrůzy holokaustu nezapomínali, přestože poslední pamětníci umírají. Máte-li tedy rádi silné příběhy z temné historie minulého století, pak Vypravěčku z Osvětimi nesmíte minout!

Knihu Vypravěčka z Osvětimi vydalo nakladatelství Cosmopolis a můžete ji zakoupit na Grada.cz.

Související knihy

Curham, Siohan

Cosmopolis, 2024