Detektivní série s Davidem Rakerem pokračuje třináctou částí. Její autor, britský spisovatel a novinář Tim Weaver, ji nazval Poslední sbohem a česky vyšla začátkem května v nakladatelství Mystery Press.

Klubíčko děje se začíná odvíjet ve chvíli, kdy se David Raker, soukromý vyšetřovatel, který hledá pohřešované osoby, rozhodne naplnit svůj slib daný Rebece, hrdince knihy Ztracené střípky (nepatří do této série, je to samostatný román) s níž se náhodou setkal v Americe. Když jí byly tři roky, opustila ji matka. Už nikdy ji pak neviděla. Jen při úmrtí otce a bratrů jí přišla nikým nepodepsaná kondolence. Tak nějak tuší, že by mohla být od její matky Fiony. Žije tedy? A proč opustila tři malé děti a nikdy je nevyhledala?

Raker se pouští do nebezpečného pátrání a současně čelí odhalení Healyho totožnosti. Bývalý policista Colm Healy, kterému Raker pomohl osm let žít pod fiktivní identitou, je totiž ve vězení bez možnosti propuštění na kauci. Policisté však touží dostat především Rakera – za všechny ty případy, které vyřešil jim navzdory – stačí, když Healy potvrdí, že mu pomáhal. Vydrží Colm Healy mlčet, nebo vymění svoji svobodu za Davidovu?

Musím říct, že tak, jak byl příběh předestřen, mě úplně vyděsil. Protože buď Raker skončí ve vězení, nebo ho zabije vraždící monstrum. Zdá se, že jiné vyústění neexistuje. A tak jsem se jala pomaličku rozplétat jednotlivá vlákna příběhu (Healyho, Rakerův, vrahův, Fionin, současný i historický) a celou dobu jsem si říkala, že toto nemůže dobře dopadnout. A zase, jak je v dobrých thrillerech zvykem, když jsem si myslela, jak všemu pěkně rozumím, přišel zvrat a vše bylo vzhůru nohama.

Prostě, pokud máte rádi napínavé romány s mnoha nečekanými obraty, nemůžete u Tima Weavera sáhnout vedle. Obdivuji jeho schopnost spřádat košaté příběhy, do nichž dokáže vetkat historii (i geografii) různých míst světa. Stačí si vzpomenout například na Muže bez minulosti či již zmíněné Ztracené střípky…

Dosud se mi nikdy nestalo, že bych měla nějaké výhrady k práci Alžběty Lexové, která je pravidelnou překladatelkou Weaverových knih. Tentokrát mne zarazilo jediné slovo, a to „tiskace“ („kam ho měl napsat tiskace“, str. 175), i když možná jde jen o dílo tiskařského šotka a autorka českého překladu je zcela bez viny.

Kdo komu dá Poslední sbohem, jak napovídá titul knihy? Možností je mnoho a já napovím, že Raker to nebude. Můžeme se tak těšit i na jeho další příběhy. Musím říct, že minimálně já budu ten další nedočkavě vyhlížet, protože číst ho je pro mne jako ponořit se do vody a nechat se unášet proudem jednotlivých pramenů až k závěrečnému vyústění…

Knihu Poslední sbohem můžete zakoupit na Mystery Press.

Související knihy

Weaver, Tim

Mystery Press, 2024